Carol – recenze

„Když už si myslíte, že nemůže být hůř, dojdou vám cigarety.“
 
 
 
Jedno náhodné setkání probudí lásku. Celkem běžný příběh. Tedy pokud nejde o lásku dvou žen a nehrají je Cate Blanchett a Rooney Mara. Potom nás čeká velmi neobyčejný film. A jelikož ho natočil Todd Haynes, půjde navíc o citlivou podívanou s vizuálně působivými momenty.

Carol (Cate Blanchett) žije v nešťastném manželství, které jí dalo pouze jednu dobrou věc: dceru Rindy. Mladá a nesmělá Therese (Rooney Mara) má nezajímavou práci a stále se hledá. Jejich setkání při vánočních nákupech v okouzlujícím New Yorku padesátých let je od začátku osudové. Pro Therese je touha po ženě nová, Carol ji už zná, ale musí myslet na svou dceru, o kterou by „nemorálním chováním“ mohla přijít. Což se brzy stane reálným nebezpečím.

Vztah se od počátku vyvíjí pozvolna, ale všechny jeho fáze je velmi příjemné sledovat. Základním kamenem snímku jsou výrazné představitelky hlavních postav, do kterých se divákovo oko nemůže nezamilovat a nevadí nám, že se na ně kamera soustředí v dlouhých záběrech. Část snímku je také road trip, když se hrdinky vydávají na výlet, respektive na útěk před realitou, a mohou si naplno vychutnávat svoji společnost a pocity. Vztah se od počátku vyvíjí pozvolna, ale všechny jeho fáze je velmi příjemné sledovat. Intimních scén je minimum, láska hlavních postav je vyjadřována minimalisticky a platonicky, žádnými divokými výjevy.

Osobnost Therese navíc vedle Carol roste a rozkvétá, což je jednou z vrstev příběhu. Ze začátku je to jen stydlivá a apatická kráska, což je cítit nejvíc z tónu jejího hlasu. Vlastně není pro nic zapálená, kromě focení, až do chvíle kdy potká elegantní Carol. Začne ožívat a dělat vlastní rozhodnutí, hledat smysluplnější náplň svého života.

Děj je prostý, zápletka se dá vypovědět v jedné větě, dojmy ze snímku ale nejde spolehlivě popsat ani v mnoha odstavcích. Čekají nás scény podbarvené melodiemi Cartera Burwella, ale i spousta ticha, které umocní estetickou stránku. Pěkné kostýmy, účesy, interiéry domů a obchodů, auta, vše umocněno barvami nebo zrnitým obrazem… Jakmile si zvykneme na pozvolné tempo a přijmeme jemné, nenásilné plynutí děje a poetické momenty, začneme si snímek jednoduše užívat.

Příběh je o intenzivních pocitech, ale děje se toho vlastně málo, takže pro nedočkavé diváky a milovníky velkých dramat může být Carol jen přeceňovaným snímkem plným zklamání. Také může být těžké uvěřit oné mateřské lásce Carol k její dceři. Jejich společných momentů je v celém snímku velmi málo. Role matky se nezdá jako něco, co by tuto hrdinku definovalo, ale když hrozí odebrání dítěte, náhle jde o obrovský problém, který by ji zdrtil. Musíme si spíše intuitivně domyslet, že má Carol dcerku nesmírně ráda, ale bohužel nás to zanechá poměrně chladné. Propracovanost postav zůstává jedním z největších slabin filmu: navzdory tak výrazným a kvalitním představitelkám jsou jejich charaktery naprosto zapomenutelné.

I když v něm jde o lesbickou lásku, Carol není nijak extravagantním, pobuřujícím snímkem. Jde o vizuálně působivý příběh o lásce, o fascinaci jinou lidskou bytostí, o boji za vztah, kterému třeba zbytek světa nerozumí, ale zamilovaným dává perfektní smysl. Postavy jsou ale nepříliš výrazné a při celkové délce 118 minut v pomalu plynoucím ději na nás ani dramatičtější momenty bohužel nezapůsobí.
 
 

Elegantní dáma s nespoutanou duší.

Dnes už si děláme jen selfie na mobil, dříve se ale lidé fotili navzájem.

„No já myslela, že pneumatiku umíš vyměnit ty.“