Obr Dobr / The BFG – recenze

Dobrodružství osm metrů nad zemí začíná.
 
 
 
Malá Sophie žije v sirotčinci, trpí nespavostí, a když má strach, řídí se třemi jednoduchými pravidly: Nevstávat z postele, nechodit k oknu a nedívat se za záclonu. Inu, pravidla jsou ale k tomu, aby se porušovala, že? Díky své zvědavosti uvidí v temné uličce něco, co vidět neměla, a to osm metrů vysokého muže v kápi. Ten ji i s přikrývkou odnese k sobě domů, do Země obrů.

Rodinné fantasy Obr Dobr vzniklo na motivy knihy Roalda Dahla. Nejedná se ovšem o první pokus. Již v roce 1989 natočil režisér Brian Cosgrove animovaný komediální horor The BFG. Z Dahlových děl jsme v audio-vizuální podobě mohli zhlédnout například Fantastického pana Lišáka, Karlíka a továrna na čokoládu či Matildu.

Nového Obra Dobra si vzal pod křídla ostřílený Steven Spielberg, který má s nadpozemskými a neuvěřitelnými postavami nemalé zkušenosti. Vdechl život například snímkům E.T. – Mimozemšťan, Hook či Jurský park. Oblíbená pohádka od uznávaného britského spisovatele, nemalý rozpočet a legendární režisér naznačovalo, že na nás v kinech bude čekat nezapomenutelný zážitek. Je tomu však opravdu tak?

Obr Dobr stojí na pomezí hraného filmu a animáku.Obr Dobr stojí na pomezí hraného filmu a animáku (i když z většiny se přiklání k té druhé možnosti) a po vizuální stránce nabízí opravdu nevšední zážitek. Zejména ústřední několikametrový hrdina je bez jakékoliv ironie dokonalý. Vzhledem k žánru a postavě jsou jeho pohyby trochu „pohádkově“ přehnané, ale výrazy v obličeji jsou bez chybičky. A spolu s jeho slovními zkomoleninami, jako je radiokvíčala si ho musí zamilovat malí i velcí diváci.

Obdobných superlativů se hlavní lidská hrdinka bohužel nedočká. Ruby Barnhill hrající malou Sophii své roli nepropůjčuje dostatečné kouzlo a roztomilost. Drzá je, to ano, ale zároveň je až trochu moc tvrdá, neotesaná a svým způsobem až nepříjemná. Že by se s ní dětští diváci sžili a viděli se v ní, je dosti nepravděpodobné. Což je škoda.

Na první pohled je jasné, na co tvůrci kladou důraz, a to jsou obrázky, které vytvořili a dávají nám dostatečné množství času, abychom si vše náležitě prohlédli. Každý knoflík, strom, lahvičku se sny, fňokurku… Ono ale prohlížení časem omrzí a zoufale pomalé tempo začne nudit velké i malé. Nepříliš výrazný děj uspávací atmosféru také nezažene. Nejvýraznější a zároveň i nejvtipnější scény se odehrávají během stolování s Královnou až ke konci.

Film Obr Dobr Stevena Spielberga působí, jako by vypadl z jedné z Dobrových lahviček s chycenými sny – těmi krásnými na pohled, pozvolna plynoucími jako ranní mlha nad rybníčkem bez jasných cílů a obrysů. Krásně se na to kouká, ale i trochu usíná.
 
 

A ta fňokurka byla dlooooouhááá až sem.

Neboj se a přijmi mou otevřenou dlaň.

Správná technika foukání snů je obří tajemství.