Hon na lišku / Foxcatcher – recenze

Podle skutečné události, přidaná hodnota i slabina celého filmu.
 
 
 
Foxcatcher, příběh z prostředí sportu natočený podle skutečné události, si mohl bezesporu dovolit vysoké ambice. Zařadit bychom ho mohli mezi filmy z prostředí bojového umění, jako jsou Warrior (se svým soustředěním na bratrskou rivalitu) nebo Million Dollar Baby (otázka úsilí zvítězit a vztahu mezi trenérem a sportovcem). Něco na Foxcatcheru ale skřípe.

Jsou osmdesátá léta a my se seznamujeme s Markem Schultzem (Channing Tatum), olympijským vítězem ve wrestlingu, a jeho starším bratrem Davem, taktéž zlatým olympionikem v témže sportu. Mark se v týmu vedeným Davem (Mark Ruffalo) připravuje na olympiádu v Soulu, když v tom se mu ozve neznámý zbohatlík John du Pont (Steve Carell). Nabízí Markovi zázemí pro trénink, nový tým, finance i morální podporu. Mark, který se cítí být v Davidově stínu, přijímá a nachází v du Pontovi svého mentora. Jehož motivaci nikdo nezná.

Už tklivý úvod naznačuje, jaký tón bude mít celé vyprávění.Už tklivý úvod naznačuje, jaký tón bude mít celé vyprávění. Channing Tatum jako olympijský vítěz vypráví dětem ve škole svůj americký sen. O malém dítěti z nižší třídy, které to dotáhlo až na olympijské zlato. Střih. Olympijský vítěz si doma schovává medaili na poličku slávy v ošuntělém bytě. Střih. Osamělý wrestler sedí u stolu a jí polívku ze sáčku. Střih. Děj začíná. Počkat, tady není žádný děj. Foxcatcher má jednoduchou zápletku, kterou vypráví hlavně kamera, a to sledem více či méně reálných vzpomínek a střípků. Divák, který nezná závěrečné rozuzlení a to, proč je příběh vlastně vyprávěn, může mít pocit, že se dívá na sestřih tréninků z přípravy olympionika na životní zápas, který nakonec netrvá ani minutu. Ten důležitý okamžik je totiž úplně někde jinde. A týká se někoho jiného.

Pokud je něco na tomto sportovním dramatu opravdu kvalitního, jsou to herecké výkony. Kromě Carella, který byl za ztvárnění amerického filantropa du Ponta nominován na Oscara za hlavního herce, stojí za zmínku představitel Marka. Channing Tatum ukazuje, že už dávno není ten tupě zírající tanečník z Let’s Dance, ani nadutý policajt s dětskou tvářičkou z 22 Jump Street. Nehybný výraz ve tváři mu zůstal, ale k postavě zdeptaného wrestlera Marka se naprosto hodí. Tatum vůbec hraje spíš gesty a mimikou než slovy. Stejně jako zbytek postav. Slovy scénář poněkud šetří. Nejsilnější momenty mluvení nepotřebují. Celý snímek naopak potřebuje závěr. Pro znalé reálného příběhu je pouhým zakončením, pro ty, co sledují „jen“ filmovou story, bude znamenat šok.

Foxcatcher, příběh z prostředí sportu natočený podle skutečné události, si mohl bezesporu dovolit vysoké ambice. Zařadit bychom ho mohli mezi filmy z prostředí bojového umění, jako jsou Warrior (se svým soustředěním na bratrskou rivalitu) nebo Million Dollar Baby (otázka úsilí zvítězit a vztahu mezi trenérem a sportovcem). Něco na Foxcatcheru ale skřípe.

Jsou osmdesátá léta a my se seznamujeme s Markem Schultzem (Channing Tatum), olympijským vítězem ve wrestlingu, a jeho starším bratrem Davem, taktéž zlatým olympionikem v témže sportu. Mark se v týmu vedeným Davem (Mark Ruffalo) připravuje na olympiádu v Soulu, když v tom se mu ozve neznámý zbohatlík John du Pont (Steve Carell). Nabízí Markovi zázemí pro trénink, nový tým, finance i morální podporu. Mark, který se cítí být v Davidově stínu, přijímá a nachází v du Pontovi svého mentora. Jehož motivaci nikdo nezná.

Už tklivý úvod naznačuje, jaký tón bude mít celé vyprávění. Channing Tatum jako olympijský vítěz vypráví dětem ve škole svůj americký sen. O malém dítěti z nižší třídy, které to dotáhlo až na olympijské zlato. Střih. Olympijský vítěz si doma schovává medaili na poličku slávy v ošuntělém bytě. Střih. Osamělý wrestler sedí u stolu a jí polívku ze sáčku. Střih. Děj začíná. Počkat, tady není žádný děj. Foxcatcher má jednoduchou zápletku, kterou vypráví hlavně kamera, a to sledem více či méně reálných vzpomínek a střípků. Divák, který nezná závěrečné rozuzlení a to, proč je příběh vlastně vyprávěn, může mít pocit, že se dívá na sestřih tréninků z přípravy olympionika na životní zápas, který nakonec netrvá ani minutu. Ten důležitý okamžik je totiž úplně někde jinde. A týká se někoho jiného.

Pokud je něco na tomto sportovním dramatu opravdu kvalitního, jsou to herecké výkony. Kromě Carella, který byl za ztvárnění amerického filantropa du Ponta nominován na Oscara za hlavního herce, stojí za zmínku představitel Marka. Channing Tatum ukazuje, že už dávno není ten tupě zírající tanečník z Let’s Dance, ani nadutý policajt s dětskou tvářičkou z 22 Jump Street. Nehybný výraz ve tváři mu zůstal, ale k postavě zdeptaného wrestlera Marka se naprosto hodí. Tatum vůbec hraje spíš gesty a mimikou než slovy. Stejně jako zbytek postav. Slovy scénář poněkud šetří. Nejsilnější momenty mluvení nepotřebují. Celý snímek naopak potřebuje závěr. Pro znalé reálného příběhu je pouhým zakončením, pro ty, co sledují „jen“ filmovou story, bude znamenat šok.
 
 

Mark Schultz na vlastní kůži poznává, že mít zlatou medaili není v životě všechno.

A co to znamená obětovat život sportu a honu za úspěchem.

Vrcholový sport je stres nejen pro hráče, ale i pro trenéry.