Prázdniny v Provence – recenze

Víc provensálské atmosféry na nás bohužel dýchne i ze sáčku koření.
 
 
 
Tři kamarádi v podání Vojty Kotka, Jakuba Prachaře a Kryštofa Hádka se vypotácí z dodávky jejich hudební kapely. Nejdříve se zdá, že prostě pořádně zakalili a teď vůbec neví, kde jsou. Opak je kupodivu pravdou, vydali se zcela úmyslně na výlet na jih Francie za tetou jednoho z nich (Jana Krausová). Nebo možná lépe řečeno na útěk před povinnostmi, se kterými je štve jejich hysterická manažerka (Eva Leimbergerová), což se sice dovíme mnohem později, ale ani tehdy to není důležité.

Krátce po příjezdu mladíky “zneužije” tetin český kamarád a vinař (Igor Bareš) na vypomáhání se vším možným, což jim zas tak moc nevadí, protože je zaujme místní kráska, půvabná a kupodivu nezadaná Sofie (Denisa Pfauserová). I ta a samozřejmě umí česky, a málem celý zbytek okolí také. Čeština se zkrátka ve světě rozmáhá.

Chlapci hledají východisko ve svých životech, ale na dně lahve ho ne a ne najít.Kluci sice přijeli natáčet nové písně, ale s nástroji je vidíme asi třikrát, z toho jednou z donucení, když splácí dluh hraním na svatbě. Místo toho neustále pijí a hulí, a tady se dostáváme k zásadní náplni filmu, která bohužel vůbec není tak zábavná, jak by se mohlo zdát. Chlapci hledají východisko ve svých životech, ale na dně lahve ho ne a ne najít. Podobně na tom bude divák hledající nějaký smysl tohoto snímku.

Postava frontmana Jakuba Prachaře je jako z jiného světa. Jeho řeči bez hlavy a paty jsou iritující, a on sám působí samolibě a nesympaticky. Vojta Kotek se zase zajímá jen o to, co by mohl (nebo i nemohl) vyhulit. Například lanýž. Bohužel mu to nejde ve stylu Jirky Macháčka ze Samotářů, ale nezáživně a trochu zoufale. Nejnormálnější je asi postava Kryštofa Hádka, který je nesmělý, ale neprojde žádným vývojem a zůstává trochu záhadou. Nudnou záhadou. Jakési pokusy Jany Krausové a o svádění přítomných mladíků ještě jdou ruku v ruce s uvolněnou atmosférou. Nadhled nad její postavou zcela likviduje závěr se zmateným rádoby dojemným příběhem odpuštění dcery.

Koukat na pařící kamarády fungovalo možná před lety u Snowboarďáků, jejichž publikum se skládalo z teenagerů, kteří sami měli všechny párty v životě ještě před sebou. Zajímavější a vtipnější historky než z Prázdnin v Provence má ale snad každý druhý divák někde od rybníka v Čechách.

Pár, ale opravdu jen pár plusových bodů se dá přidat za to, že se zde z nějakých tajuplných důvodů ukazují někteří dobří čeští herci. Náhodný výskyt Jany Krausové, Chantal Poullain, ostatně i Kryštofa Hádka, může v divácích vytvořit klamavou představu kvalitní, nebo přinejmenším zajímavé podívané. Zajímavé je maximálně zamyšlení nad tím, zda těchto nekonečných 95 minut mysleli tvůrci vážně, nebo je to jeden velký nepovedený vtip.

Film, kterému chybí děj, humor a smysl. Ze začátku se ještě dá doufat, že se někam vyvine, vyrojí se zápletka, zábava se rozjede, ale bohužel. Naopak dochází k urychleným a násilně vypointovaným závěrům, které jsou spíše laciné (například že se náhodou všichni dokonale spárují). Vývoj děje a konec na sebe vůbec nenavazují, a většina postav je navíc tak mimo, že je nám ve finále jedno, jak to dopadne.
 
 

Což takhle opít se u moře a pak čůrat na kamaráda?

Kryštof Hádek má fantastickou schopnost spálit se do ruda a druhý den být fit.

Tráva už došla. Tak co vyhulíme? Tričko? Ten strom? Židli?