Lichožrouti – recenze

„Nikdy nevezmeš celý pár!“
 
 
 
Pokud i vás celý život trápí, proč a kam mizí vaše ponožky (ale vždy jen jedna z páru!), vězte, že za to můžou podivná stvoření zvaná lichožrouti. Ponožkami se živí a nadevše je zbožňují. A málokdo z nás je spatřil, protože tu výsadu mají jen lidé, kteří jsou na světě úplně sami… Po úspěšných knihách se nakonec lichožrouti dostali i na plátna kin, a to zaslouženě.

Hlavní hrdina Hihlík (dabuje Kryštof Hádek) se právě rozloučil se svým dědečkem, a tak mu nezbývá nic jiného než vydat se k jediným příbuzným, kteří mu zbyli. Nesmělý dobrák Hihlík je ale překvapený, že jeho strýc Padre (Ondřej Trojan) a bratránci Tulamor (Jan Maxián) a Ramses (David Novotný) si nekradou ponožky jen když mají hlad, ale hromadí je. A aby zapadl do rodiny, bude se muset stát hodně výkonným zlodějem ponožek, a my se zatím můžeme kochat známými místy a budovami v Praze.

Mezi další postavy patří trochu bláznivý a zoufalý profesor (Josef Somr), který se snaží dokázat existenci lichožroutů laické veřejnosti. I když je obklopen velkým množstvím pastiček, aby konečně to záhadné stvoření chytil, nikdy se mu to ještě nepovedlo, a přitom právě na jeho půdě má útočiště zlodějská banda strýce Padreho.

Bohužel, Padre si v minulosti nadělal nepřátele, a to se brzy může vymstít všem, na kterých mu záleží. Kudla Dederon (Marek Taclík) vede rebelský gang se spínacími špendlíky v uších, žijící na vraku na Vltavě, a krade ne po jedné ponožce, ale celé páry, což je mezi lichožrouty neslýchané. Hodný trouba Hihlík bude muset dospět a začít si věřit, aby dokázal zachránit svou novou rodinu.
Lichožrouti jsou dost nezvykle vypadající hrdinové pohádky.Lichožrouti jsou dost nezvykle vypadající hrdinové pohádky, ale to už bylo dáno ilustracemi Galiny Miklínové ke knižní předloze Pavla Šruta. Není tedy divu, že se Miklínová zhostila i pozice výtvarnice a režisérky. Přesto jde o odvážný počin. Přece jen, pohádky od zahraniční konkurence sází na roztomilost postaviček, kdežto na lichožrouty si musíme trochu zvyknout, o to víc se nám pak vryjí do paměti. Přestože se u filmu zabaví celá rodina, asi nepůjde o pohádku pro nejmenší. Příběh je celkem komplikovaný a některé scény se nebojí nastolit poněkud temnější atmosféru. Zdařilost animace je patrná po celou dobu, z pohádky na nás skoro až dýchne poctivost, protože projekt dotáhli do konce lidé, kteří stáli už u zrodu příběhu.

Skvěle se povedl dabing, který se pyšní samými známými jmény. Hlavnímu hrdinovi Hihlíkovi propůjčil mladistvý hlas Kryštof Hádek, jehož projev se k nesmělé povaze skvěle hodí. Nezaostává za ním ani Marek Taclík, Tatiana Vilhelmová nebo Matěj Ruppert. Ve snímku zazní i pár melodických a vtipně otextovaných písní.

Od námětu k filmové premiéře to trvalo sedm let, ale konečně tu Lichožrouty máme. Originální, trošku temnou pohádku pro celou rodinu (nebo většinu rodiny), která konečně osvětlí záhadu mizejících ponožek, protáhne nás známými zákoutími hlavního města, dokáže pobavit, napínat, překvapit, rozesmutnět i nadchnout. Sice ne každého, protože jde o svérázný kousek se specifickou atmosférou i příběhem, ale je radost vidět v české tvorbě něco povedeného a zároveň tak svého.
 
 

Nikdy nevíte, kdo vás vidí!

Rozhádat se s rodinou nikdy nedá moc práce.

Tak kdopak se chytne na růžovou miminkovskou fusekli?