Recenze Klaunka: Olga Sommerová vlídně pojednává o Jitce Molavcové a jejím profesně bohatém životě

Žena mnoha talentů.

To je přesně Jitka Molavcová, o které vypráví Klaunka, nejnovější dokument režisérky Olgy Sommerové. Ta se ve svém snímku zaměřuje na život a bohatou profesní dráhu slavné herečky, komičky a hudebnice. Sommerová zobrazuje Molavcovou autenticky a takovou jaká přesně je – plná optimismu a hravosti.

Avšak ze scenáristického hlediska dokument trochu pokulhává. Sommerová sice vybírá ty nejzajímavější momenty ze života Molavcové a doplňuje je o vhodné archivní záběry, ale jejich skladba není úplně srozumitelná. Dějově totiž Sommerová a spol. trochu chaoticky skáčou z jedné časové linie do druhé – na začátku se zmiňuje krátce dětství a rodina Molavcové, pak se obratem dostáváme k jejímu příchodu do divadla Semafor a začátku její kariérní dráhy s Jiřím Suchým, a k dětství se krátce vracíme trochu překvapivě ke konci snímku. Podívaná tak ztrácí veškerou chronologii, což je škoda.

Velká část vyprávění je věnována kariéře Jitky Molavcové, jejím profesním úspěchům a talentům.Velká část vyprávění je pak věnována kariéře Jitky Molavcové, jejím profesním úspěchům a talentům, jen velmi málo se dozvídáme o jejím soukromém životě a rodině (když pomineme zmínku toho, že se, stejně jako Bedřich Smetana, narodila v pivovaru, a podobu se Smetanou Molavcová sama ještě více zdůrazňuje). I když je snímek kvalitně zpracovaný, tak zkrátka nemusí na první pohled působit moc osobně, spíše jen jako zobrazení jejího portfolia.

Jenže Sommerová naštěstí nabízí dvě důležité zpovědi. Ve filmu o Molavcové promlouvají její dlouholetý divadelní kolega Jiří Suchý a její životní partner herec Alfred Strejček. Jejich zahrnutí, zvláště pak Strejčka, dodávají snímku hloubku a lepší vhled do života Molavcové. Přítomnost Strejčka je důležitá a je jedinou intimní součástí dokumentu – scény v sanatoriu (kde je Strejček od roku 2017 po onemocnění Guillain-Barrého syndromem, virovým onemocněním, při němž ochrnul), ke kterým se krátce dostáváme v poslední třetině filmu, jsou bolestivé a upřímné.

Zde stojí za zmínku i citlivě vedená kamera Olgy Malířové Špátové, která zobrazuje všechno podstatné, co za to stálo. Špátová se nestranní zajímavých úhlů pohledu, zaměřuje se na důležité detaily a ví, kdy je třeba zobrazit celek.

Celou podívanou pak dotvářejí zmíněné archivní materiály – nejrůznější videa z představení, koncertů, divadelních zkoušek nebo udílení cen. Ty dodávají 69minutové podívané spád a oživují jí ve správných momentech.

Klaunka kvalitně zpracovaný dokument, který jemně a laskavě zobrazuje Jitku Moravcovou, její bohatý profesní život i osobní stránku této ženy mnoha talentů. Trochu zmatečná je akorát skladba snímku, která z chronologického hlediska nedává moc smysl a je trochu matoucí. Potěší pak zahrnutí Jiřího Suchého i Alfreda Strejčka. Sommerová tak představuje Molavcovou nejen jako vždy veselou a optimistickou „klaunku“, ale její osobitější, serióznější a smutnější podobu, díky čemuž je její snímek o něco komplexnější.

Sommerová nabízí komplexní vhled do života Jitky Molavcové.

Nezapomíná ani na jejího partnera Alfreda Strejčka.

Velká část filmu je pak věnována kariéře Molavcové.