Anděl Páně – recenze

Andělsky okouzlující a po čertech vtipná pohádka.

Nešikovný anděl Petronel (Ivan Trojan) vnáší chaos všude, kde se objeví. Rád by každému pomáhal, ale díky své zmatenosti toho víc zkazí, než vyřeší. Když si dovolí kritizovat i Pána Boha (Jiří Bartoška) za jeho rozhodnutí, je poslán mezi lidi, aby za den napravil alespoň jednoho hříšníka, jinak skončí v pekle. Aby na to nebyl sám, pomáhá mu ještě čert Uriáš (Jiří Dvořák), ale navzájem se víc špičkují, než aby dělali něco kloudného.

V třeskuté zimě krátce před Vánoci se tihle dva ocitají na panství, kde velí místo smutného hraběte Maxmiliána (David Švehlík) pan správce (Oldřich Navrátil) se zákeřnou klíčnicí (Zuzana Stivínová). Jediné dvě dobré duše jsou kuchařka (Jana Štěpánková) a hlavně osiřelá služebná Dorotka (Zuzana Kajnarová), která si tajně myslí na svého pána. Ten je ale namyšlený a bezohledný, a zatímco se opíjí po hospodách, poddaní mu rozkrádají majetek.

Petronel v přestrojení za mnicha nejdříve nakoukne mezi obyčejné smrtelníky, a pomocí kouzelné čertovské brašny splní vybraným lidem přání. Naivně si myslí, že tím z hříšníků udělá dobré lidi, a že rozlišit dobro od zla je úplně snadné. Všechno ale poplete a zkazí život Dorotce i panu hraběti. Čas se krátí a na nápravu napáchaných škod zbývá už jen pár hodin…

Vánočně laděná pohádka má poněkud chuďounký zevnějšek, protože původně nebyla zamýšlena jako snímek do kin, ale vtípky i herecké výkony to vynahrazují s maximálním úsilím. Působivější je spíše první polovina, která vypadá opravdu jako přehlídka hereckých hvězd z našich luhů a hájů, i když mají třeba jen pár vět. Scénky z nebe patří k těm nejvtipnějším.
Pohádka si sice trošku utahuje z křesťanství, ale tak nějak v dobrém.Na zemi se sice zpomalí tempo i rozestupy mezi vtipnými scénami, ale zase vidíme krásnou zimu, příběh je nám bližší, prostší a s poučením (nebo hned několika). Povedená dvojka vtipně glosuje dění na zemi, nic není černobílé, i anděl může něco pokazit a čert mu zase vypomoct, i když rád něco občas vyvede. Pohádka si sice trošku utahuje z křesťanství, ale tak nějak v dobrém, v lidské a roztomilé podobě.

Odvážné vtípky směrem ke křesťanství jsou roztomilé a vtipné, takže film je zábavný i pro dospělé, ovšem srozumitelný pro děti. Navíc tu máme opravdu krásný zamilovaný pár Švehlíka a Kajnarovou, který ovšem přebijí vylomeniny ústřední dvojice, protože Trojanovi s Dvořákem to báječně ladí. Režisér Jiří Strach měl šťastnou ruku při volbě herců, ale i on má velký podíl na kouzlu pohádky. Také scénáristce Lucii Konášové se povedlo dobře převést předlohu Boženy Němcové do podoby zajímavé pro dnešního diváka.

Ve srovnání se současnou vlnou zahraničních animáků je pohádka krásně česká, s nezaměnitelným humorem a nadsázkou naší malé zemi vlastní, navíc se spoustou herců, kteří se vypracovali v legendy, byť si zde třeba zahráli jen „štěky“. Zda obstojí při porovnání s pohádkami, na kterých jsme vyrostli, to už je těžší, protože k těmto starším kultovním kouskům každého váže jistá míra nostalgie. Každý den si ale vytváříme nové vzpomínky, a třeba jednou budou naše děti s láskou vzpomínat na společné sledování Anděla Páně.

Jedna krade, druhá by se rozdala.

„Jirko, chceš říct, že já nejsem herecký bůh?“

Anděl s čertem to nemá lehké, ale člověk s člověkem také ne…