Recenze: Vražda v Paříži je solidním pokračováním povedené detektivky, které je plné sandlerovského humoru

Kde se vyskytnou tihle dva, tam se vždycky něco semele.

Po vyřešení nepochopitelné vraždy na miliardářské lodi se z Nicka a Audrey Spitzových stávají soukromá očka na plný úvazek. Jednoho dne jsou pozváni na svatbu svého kamaráda Maharajah, nebyli by to však oni, kdyby se na jejich dovolené nesehrálo něco dramatického – ženich je unesen. A tak začíná velkolepé pátrání po únosci, v jehož středu se opět ocitají manželé Spitzovi, kteří se snaží přijít celé záhadě na kloub.

Ta je, ze scenáristického hlediska, poměrně dobře vykonstruovaná a nepostrádá napětí ani zajímavé, byť trochu předvídatelné, rozuzlení, které je atraktivní díky jeho pojetí ve stylu parodie na Hercula Poirota a jiné slavné detektivky. Samotná zápletka je sice propracovaná, ale zároveň docela předvídatelná, na rozdíl od prvního dílu, kde byla mnohem komplexnější a více nečekaná (skoro na úrovní Agathy Christie či filmové série Na nože).

Opravdu značně pomáhá, že se snímek nebere moc vážně.Opravdu značně pomáhá, že se snímek nebere moc vážně. Režisér Kyle Newacheck a scenárista James Vanderbilt díky tomu přináší ve spolupráci s Netflixem poměrně záživnou podívanou, která rozhodně, i přes svůj občasně otřepaný humor, nenudí. Děj má bezesporu spád, nevleče se a na plátně se neustále něco odehrává. Neurazí ani typicky sandlerovský humor, který je sice často trochu dětinský, ale najde se i pár opravdu silných momentů, kdy se tvůrci i herci strefí do černého.

Velkou oporou celé podívané jsou i atraktivní lokace, které rozhodně zaujmou z vizuálního hlediska. Většina děje se odehrává v Paříži (která se očividně stala oblíbeným místem filmařů k ničení při vyhrocených honičkách, jak nasvědčuje tento film i John Wick: Kapitola 4). Zajímavé je i exotické prostředí soukromého ostrova, který je sekundární lokací snímku. Ten nabízí plno vizuálně výrazných scén – v paměti utkví např. barevná a okázalá indická svatba s velkolepým tanečním číslem.

Největšími taháky jsou pak bezesporu Adam Sandler a Jennifer Aniston v roli dvou protagonistů. Oba podávají, jako již v předchozím snímku, solidní výkony, zvlášť Aniston, která se snaží výrazněji více. Hlavně si však Sandler s Aniston na plátně neskutečně rozumí – je zkrátka znát jejich dlouholeté přátelství, díky čemuž mají výraznou chemii a je znát, že se od sebe odrážejí a pomáhají si. Ostatní herci jsou trochu upozaděni, je znát, kdo je tu hlavními hvězdami, ale za zmínku stojí Mark Strong, který podává výrazný výkon a díky svému charismatu má silnou přítomnost ve všech scénách, v nichž se nachází.

V závěru je Vražda v Paříži, stejně jako její předchůdce Vražda na jachtě, solidní komediální detektivkou, které svědčí, že se nebere moc vážně. Zápletka je sice zajímavá a do jisté míry propracovaná, její rozuzlení je však trochu předvídatelné, a ne moc napínavé, i když nabízí zábavnou a hravou akci. Scénář, který rozhodně nenudí, je také plný klasického sandlerovského humoru, který není vždy to pravé ořechové, ale občas docela povedeně baví. Největším tahákem jsou však bezesporu Aniston a Sandler, kteří činí celou podívanou nejvíce koukatelnou. Vražda v Paříži tak zcela určitě neurazí, a je fajn netflixovskou oddechovkou.

Aha! Jaké máte alibi?

Můžu si pohladit tvoji bundu, zlato?

Hlavně nenápadně…