Recenze – Smrtelné zlo: Probuzení je kvalitní horor plný krve a nechutných momentů

Lesní duch je zpátky.

Vše začalo v roce 1981, kdy se Ash a jeho parta kamarádů poprvé střetli s démony posedlými masem a ničením. Po čtyřech snímcích a jednom seriálu se děj přesouvá z lesů do města, kde vypráví zvrácený příběh dvou odcizených sester, jejichž shledání naruší probuzení dávného zla. Tím začíná totální boj o přežití, v němž naši hrdinové čelí té nejhorší verzi rodiny, jakou si lze představit.

Tak se představuje páté pokračování hororové série, která započala (jak již bylo zmíněno) v roce 1981 snímkem Lesní duch, poté následoval Lesní duch II, Armáda temnot a následně reboot z roku 2013 a seriál v roce 2015. Nyní se tvůrci v čele s režisérem a scenáristou Lee Croninem (The Hole in the Ground) přesouvají do nového prostředí – z temného a strašidelného lesa do města a zpustošeného baráku. Tato změna klimatu filmu překvapivě svědčí, a i když by člověk mohl čekat, že tu bude chybět onen divoký les a opuštěná chatka (na něž je okatý odkaz v úvodu snímku), tak to tak vůbec není. Lokace rodinného bytu v rozpadajícím se baráku je dostatečně hororová a Cronin a spol. si s ní umí dobře pohrát. Využívají zde nejrůznějších motivů, jako je např. zaseknutý výtah (po jedné obzvlášť hororové klaustrofobní scéně už nebudete mít nikdy chuť projet se výtahem), honička v garáži nebo využití nejrůznějších domácích spotřebičů ke konání zla.

Tvůrci si skutečně pohráli s veškerými hororovými náměty, které jsou často na hranici snesitelného.Tvůrci si skutečně pohráli s veškerými hororovými náměty, které jsou často na hranici snesitelného. Najde se zde spoustu opravdu husí kůži nahánějících momentů – za zmínku stojí třeba strouhání kůže struhadlem, nůžky zapíchnuté v nose, urvaný skalp nebo kreativní využití štěpkovače. S umělou krví zde Cronin skutečně nešetřil a krvavých scén (po nichž postavy často připomínají Carrie ze stejnojmenného snímku) je tu požehnaně.

Ale není to vše jen o nechutných hororových prvcích a krvi, zaujme i samotný příběh. Ten upoutá už od samého začátku a 97minutový děj má neskutečný spád. Na plátně se neustále něco děje, vyprávění se rozuzluje a nechává diváky v neustálém pozoru. Potěší také fakt, že postavy nejsou jen jednorozměrné (jak to u většiny hororů v současnosti bývá), mají hloubku i background, takže jim rádi fandíme a co více, jejich chování je racionální a dává smysl. Nedělají klasické a klišé hororové chyby, a když už udělají nějaký přešlap, tak se dá logicky ospravedlnit (jako když například nejmladší dcera podlehne naléhání své posedlé maminky a málem jí pustí do zabarikádovaného bytu, což vzhledem k jejímu věku lze pochopit).

Za pochvalu stojí i herci a jejich výkony. Zvláště pak je potřeba vyzdvihnout Alyssu Sutherland, která odvádí velký kus práce jako démonem posednutá matka – její přednes je přesvědčivý a často skutečně děsivý. Výrazná je i Lily Sullivan jako její odcizená sestra, které fandíme ze všech sil, aby unikla. V neposlední řadě stojí za zmínku Nell Fisher jako malá Kass ve svém celovečerním debutu. Fisher podává silný a, na svůj věk, velmi vyspělý výkon.

V závěru je Smrtelné zlo: Probuzení dobrým pokračovatelem série, kterou kdysi započali Sam Raimi a Bruce Campbell, a více než solidním hororem. Žánrové prvky jsou tu opravdu povedené, tvůrci se nestraní prolívání krve a nechutných scén, které činí z tohoto snímku tak záživnou podívanou. Navíc, samotný příběh má spád, nenudí a chování postav dává smysl a nespadá do typických hororových klišé, což je osvěžující. Na úrovni jsou i herecké výkony, kterým pomáhají také vizuální efekty a mnohdy skutečně děsivé masky. Milovníci původních filmů a hororů obecně zcela jistě nebudou zklamáni.

Není nadto dát si osvěžujícího šlofíka ve vaně.

Ten člověk za dveřmi má nějakou divnou hlavu!

Leatherface posílá své pozdrav.