Když se manželka utrhne ze řetězu…
Příběhy odehrávající se v dávných dobách, v tomto případě roku 1865, v nás občas probouzí falešný pocit klidu. Všichni byli nastrojení, uctiví k sobě navzájem, řešili jedině počasí. Chyba lávky, i dámička v korzetu může být náležitý psychopat, a o tom nás velice rychle přesvědčí právě Katherine (Florence Pugh) ve snímku Lady Macbeth. O její minulosti, snech či zálibách nevíme zhola nic, ale její přítomnost a budoucnost vypadá zcela jasně: nejspíš umře nudou. Byla totiž pro(v)dána za Alexandera (Paul Hilton), muže, který ji vůbec nezajímá, a navzdory její kráse ani on nezavadí pohledem o ni.
Dny pomalu plynou v tichém domě, kde se jen snáší prach.Dny pomalu plynou v tichém domě, kde se jen snáší prach. Kamera nám servíruje statické záběry stále stejných místností a ubíjejících každodenních činností. Společnost Katherine nedělá ani nesympatický manžel, který se evidentně vymyká představám svého despotického otce Borise (Christopher Fairbank).
Ten doufá, že bude moci být hrdý alespoň na případné vnouče (samozřejmě mužského pohlaví). Katherine tak byla „pořízena“ pouze za tímto účelem, a jelikož dítě nepřichází, upadá do ještě větší nelibosti než její muž. Hrdinka nemůže ani vyrazit ven, chovají se k ní jako ke kusu nábytku. Samozřejmě uvítá, když se manžel i tchán vydají na nějakou dobu pryč. Konečně může prozkoumávat okolí panství, protože v divoké přírodě se cítí mnohem víc naživu.
Ale skutečně jí rozproudí krev v žilách až setkání s novým nádeníkem Sebastianem (Cosmo Jarvis), který je drzý, divoký, a spojuje je pohrdání autoritami. Spustí se mezi nimi bouřlivý románek, který je ale spíše vyjádřením vzdoru než láskou. Ale aby mohli zůstat spolu, musí postupně zajít ke krajním řešením a začít odstraňovat překážky. V tomto případě zabíjet lidi.
Zajímavé je, jak hrdince někdy fandíme, občas nás i pobaví, ale vzápětí nás sympatie k ní děsí a pořádně zamrazí. Její chování eskaluje, ale zajímavá je zde otázka nadvlády a manipulace. Nejdříve na ní uplatňuje svou moc manžel a tchán, ale to se časem zalíbí i jí a dokáže být pánem každé situace.
Scénář k filmu podle ruské předlohy Nikolaje Leskova je dílem Alice Birch a režie se ujal William Oldroyd. Volba Florence Pugh (v době natáčení dvacetileté) byla rozhodně dobrým tahem. Je na ní něco uhrančivého, a i když nespoutaná povaha Katherine prosákne na povrch jen málokdy, úplně to stačí. V takových momentech je komická i mrazivě děsivá. Tento snímek vám asi stačí zhlédnout pouze jednou, ale žádný podobný jen tak neuvidíte.
Možná zní zápletka mnohem dobrodružněji, než ve skutečnosti je. Snímek je překvapivě poklidný, o to víc nás šokují některé nemilosrdné zvraty. Žádné téma nakonec nevyzní jako ústřední. Není to láska, spalující vášeň, ženská emancipace ani rasismus. Každé trochu naťukne, ale do žádného se neponoří hlouběji. Někomu bude připadat krutý, a pár příznivců černého humoru se i pobaví.
„Koho si to beru?“
Bez televize a wifi je tu nuda.
… pokud se neobjeví ušmudlaný drzoun.
Lady Macbeth
Možná zní zápletka mnohem dobrodružněji, než ve skutečnosti je. Snímek je překvapivě poklidný, o to víc nás šokují některé nemilosrdné zvraty. Žádné téma nakonec nevyzní jako ústřední. Není to láska, spalující vášeň, ženská emancipace ani rasismus. Každé trochu naťukne, ale do žádného se neponoří hlouběji. Někomu bude připadat krutý, a pár příznivců černého humoru se i pobaví.
- Hodnocení