Recenze: Korporace / Corporate

​ „Nechci platit sama.“​ 
 
 
 
Nátlak v práci zažívají zaměstnanci firem pravidelně. Musí zatnout zuby, vyslechnout šéfovo kázání a poslušně výtky odkývat, pokud o místo nechtějí přijít. Émilie Tesson-Hansenová (Céline Sallette) zastává pozici top personální manažerky v mezinárodní společnosti Esen. Jednoho dne se dostane do konfrontace s podřízeným Didierem Dalmatem (Xavier De Guillebon), který marně čeká na obnovení pracovního poměru. Nepomohlo několikatýdenní ignorování emailů ani odmítání schůzek, Didier je ve své zoufalosti neodbytný. Émilie poté, co jí Didier sleduje, neudrží profesionální odstup a řekne pravdu naplno: „Copak to nechápete? Chceme se vás zbavit, dejte výpověď!“​ Tentýž den Didier skočí na pracovišti z okna a dopadne na dvůr před Emiliinu kancelář.

Navenek jsou všichni z místa činu otřesení, ale pravé emoce cítí jen málo zaměstnanců.Navenek jsou všichni z místa činu otřesení, ale pravé emoce cítí jen málo zaměstnanců. Vedení Esenu spíše zajímá, co napíše do krizové zprávy. A jak se vypořádá s Inspektorátem práce, který spustil důkladné vyšetřování. Zkušené inspektorce Marie Borrel (Violaine Fumeau) je brzy jasné, že Didier nebyl váženým zaměstnancem, jak ho vedení prezentovalo a nespáchal sebevraždu kvůli osobním problémům. Důkazy čím dál tím více ukazují na vinu Émilie. Zůstane úspěšná manažerka na straně Esenu nebo pomůže Marii odkrýt vyvíjení psychického nátlaku, pomocí kterého se korporace zbavují lidí?

Francouzi jsou mistři komedií, ale Nicolas Silhol svým vyzrálým režijním a scenáristickým debutem dokazuje, že zvládají zpracovat i závažná témata. Drama Korporace vyvolává v divákovi velké napětí, zvědavost, smutek a snad také podněcuje společenskou diskuzi. Snímek se z větší části odehrává v moderním kancelářském komplexu, tudíž pozornost na sebe nestrhává ani prostředí ani formální vzhled zaměstnanců v business casual kostýmech. O to víc se můžeme soustředit na dialogy, výrazy v obličejích či posuny v chování postav. Devadesátiminutový děj je dlouhý tak akorát, aby stihl zachytit změnu v uvažování protagonistky, ale aby vše neprotahoval dlouhými nicneříkajícími scénami, ve kterých si často festivalové snímky libují.

Tvář Korporaci dává především elegantní a na první pohled vyrovnaná Émilie, kterou Céline Sallette zahrála velmi věrohodně. Nicméně i žena, pro níž je denním chlebem manipulace s lidmi, dokáže působit lidsky. Díky kontaktu s anglickým manželem a malým synem, touze odreagovat se na večírcích nebo pocitu bezradnosti před životním rozhodnutím dokáže publikum s Émilie soucítit. Kromě hlavní postavy utkví v paměti ještě pár dalších osob. Například nadřízený Émilie Stéphane (Lambert Wilson), který ve svém šik roláku a brýlích vzbuzuje dojem přirozené autority nebo energetická inspektorka Marie, která na jednu stranu bojuje proti zlu, na druhou stranu dokáže být stejně nesmlouvavá a cílevědomá jako manažeři Esenu. Českému divákovi pravděpodobně nebude známá žádná z hereckých tváří, požitek z filmu to ale nijak nesnižuje.

Thriller Korporace s prvky krimi poutavým způsobem zobrazuje praktiky, které se podle tvůrců ve francouzských obchodních společnostech reálně dějí. Ve velice civilních kulisách podkreslených nenápadnou a střídmě použitou hudbou sledujeme rozklad původně neprůstřelné firemní strategie. Snímek ozvláštňují neznámí herci i kombinace francouzštiny a angličtiny. Příběh o radikální změně myšlení a životního kréda manažerky, které oči otevřelo až částečné zavinění smrti, nepatří mezi letní blockbustery. Někdy až moc zavání levicovým zaměřením. Třeba ve chvíli, kdy se inspektorka chlubí, že ji nikdo z práce vyhodit nemůže a manažery, kteří se chtějí zbavit pár nadbytečných (i když schopných) zaměstnanců (i když nehumánním způsobem) by lynčovala. V řadách festivalových fanoušků a všech dospělých se zkušeností se vztahem nadřízený–podřízený si však Korporace příznivce bez problému najde.
 
 

Kancelář s výhledem na dvůr nemusí být výhodou.

Krýt šéfa nebo si uchovat zbytek cti?