Hledají se noví Snowboarďáci! Zn.: Spěchá!
Nová česká letní komedie se snaží přiblížit mladému publiku tím, že si dělá legraci z posedlosti moderními technologiemi. Humor na aktuální téma, ze kterého se dá vytěžit bezpochyby hodně, se ale zcela míjí účinkem. Divák se nenechá 95 minut tahat za fusekli vtípky na téma „hrůza, není tu Wi-Fi/elektřina/záchod“, a to bohužel ani ten český. A humor o čichání k oněm fuseklím to už vůbec nezachrání.
Postavy jsou tak málo výrazné, že snad ani nemá smysl zmiňovat jejich jména. Jsou jen prostředkem ke zhmotnění rádoby vtipných situací. Tři teenageři (Adam Mišík, Jan Komínek, Vojtěch Machuta) jsou takřka násilím donuceni svými rodiči, aby vyrazili na dvousetkilometrový výlet na kolech s mladou „macechou“ jednoho z nich. Mišíkův hrdina žije ve světě her, ten Machutův musí potupně předstírat homosexualitu, aby uživil rodiče svým videoblogem, a zmatkař s tváří Komínka (pokud vám bude v hlavě dokola znít neodbytná otázka „Odkud já ho znám?“, tak odpověď je se vší pravděpodobností z reklamy na Kofolu) je v online světě ulhaný Casanova se sedmnácti přítelkyněmi, aniž by o něj v reálu nějaká zakopla. A nutno říct, že on zakopává neustále o všechno. Herecky se téhle trojici daří přesvědčit tu více, tu méně, těžko ale odhadnout, nakolik jim byl při tvorbě své celovečerní prvotiny nápomocný režisér Martin Kopp.
Snaží se naznačit, že se film ničeho nebojí.Už na začátku, když otec (Tomáš Matonoha) pobízí syna k honění, by nám mělo dojít, že v tomhle filmu nebude nikdo normální. Snad se snaží naznačit, že se film ničeho nebojí a dojde tedy klidně i na peprnější vtípky. Které bohužel pořád nebudou moc vtipné.
Vyzvednout se ještě dá Hana Vagnerová, která hraje jedinou poměrně normální osobu široko daleko, onu macechu. A i když je to absurdní, další dobře napsanou i ztvárněnou postavou je trenér čtyř mladých rychlobruslařek Pavel Nečas, který je naopak záměrně přestřelený. Někdy je sice už otravný, ale aspoň víme, co od něj čekat. Jeho mladé svěřenkyně jsou ve filmu proto, aby se kluci (ať už hrdinové nebo diváci) měli na co dívat. Z tohoto úhlu pohledu bohužel dámské osazenstvo vůbec nezabírá, a to navzdory nahému koupání v lomu a holčičí líbačce. O nástupkyních Andrei Kerestešové a Terezy Voříškové z Rafťáků si můžeme nechat zdát.
Navzdory oněm 200 kilometrům před sebou to netrénovaní kluci nikdy nechtějí vzdát (snad až krom „dramatického“ závěru), nikdy nejsou zpocení, nenapijí se, neotravují kvůli přestávce, úplně klidně stíhají tempu aktivních sportovkyň na soustředění a krom jednoho postěžování (což je navíc narážka na homosexuály) je ani nikdy nic nebolí. S nelogičnostmi by se dalo pokračovat dlouho, to jen tak pro představu.
I takřka spolehlivý scénárista může vytvořit úplný úlet (když už jsme u té mládežnické hantýrky). A to se přesně Petru Kolečkovi povedlo. Nemá cenu v tomhle filmu hledat něco více, to ani nebylo záměrem. Ale ona ani ta zábava moc nefunguje. Ani to léto na nás nedýchne. Kdykoli se může něco zajímavého dít, tak se právě nestane vůbec nic. Vážně by puberťáci šli večer jen tak spát? Nač přivádět na scénu vesnické přiopilé pobudy, kteří se začnou lísat k děvčatům, aby pak zase vyšuměli ze záběru? A tak dále. Když už si film opravdu nevěděl rady, poslal na scénu svatou trojici tří tatínků ve složení: blázen – podpantoflák – úchyl. Ve vedlejších rolích nechybí product placement a Michal Suchánek. Že se všichni na konci naprosto absurdním způsobem spárují, nad tím už se dá jen mávnout rukou. Poměrně únosný je soundtrack Jana Muchowa, ale nijak výrazněji si ho neužijeme. Spíše nás od něj rozptyluje otravný střih. A když si na závěr konečně můžeme oddychnout, že nám z dohledu mizí toporný Mišík, zazní pro změnu jeho hlas…
Bajkeři mají být nejspíš výbornou záminkou pro ignorantskou mladou generaci, aby vzhlédla od počítačů a smartphonů a vydala se alespoň do kina, když už ne na kola. Jenže pokud má být realita podobně zábavná jako tento film, nejspíš usoudí, že bude lepší zůstat ve virtuálním světě. Vše je křečovité, o všem víceméně dopředu víme, jak to dopadne, což by nevadilo, kdybychom se v průběhu alespoň bavili. Ale co šlo, to zůstalo nevyužito.
U hrdinů je zdůrazňována neschopnost navazovat lidské vztahy, ovšem vykreslení postav je tak chabé, že nevidíme důvod, proč by s nimi kdokoli navazovat vztah chtěl. Film si vůbec neví rady s plynutím děje a máte z toho pocit, že jedete na kole se spadlým řetězem. Z povrchního života na sociálních sítí se dá přitom vytřískat mnohem víc než šok z chybějící Wi-Fi. Nejoblíbenějším a vytrvale opakovaným vtipem snímku místo toho zůstává, že se na postavu mluví a ona má zatím sluchátka, takže neslyší. Ha ha. Joke.
„A můžu se u toho filmu aspoň koukat na tabletu na něco jinýho?“
Vlevo váš nadějný výraz na začátku filmu, vpravo výraz po pár minutách sledování.
Tak radši honem pryč!
Bajkeři
U hrdinů je zdůrazňována neschopnost navazovat lidské vztahy, ovšem vykreslení postav je tak chabé, že nevidíme důvod, proč by s nimi kdokoli navazovat vztah chtěl. Film si vůbec neví rady s plynutím děje a máte z toho pocit, že jedete na kole se spadlým řetězem. Z povrchního života na sociálních sítí se dá přitom vytřískat mnohem víc než šok z chybějící Wi-Fi. Nejoblíbenějším a vytrvale opakovaným vtipem snímku místo toho zůstává, že se na postavu mluví a ona má zatím sluchátka, takže neslyší. Ha ha. Joke.
- Hodnocení