Recenze: Nit z přízraků / Phantom Thread

Můžete někoho přimět, aby se do vás znovu zamiloval?
 
 
Daniel Day-Lewis, charismatický herec, který se pyšní třemi Oscary a je znám svou odevzdaností rolím, oznámil konec kariéry. Jeho labutí písní se stala role muže, který také odevzdává své práci skoro vše. Jenže si neumí říct dost, ani když potká osudovou ženu. Není to rozhodně typický příběh o lásce, ostatně obyčejné snímky nikdy netočil ani Day-Lewis, ani scénárista a režisér Paul Thomas Anderson.

Londýn, poválečné období. Reynolds Woodcock (Daniel Day-Lewis) je výstřední návrhář šatů pro smetánku společnosti, který žije podle zažitých pravidel svého staromládeneckého života. Jeho upjatá sestra Cyril (Lesley Manville) představuje praktický a racionální protějšek, který se stará, aby vše fungovalo. Ať už šití šatů, tak rituály přecitlivělého umělce, jehož klid nesmí nic narušit. Cyril decentně odstraňuje a řeší každý problém, který se objeví, i když je to zrovna Reynoldsova milenka, která už ho omrzela. Do jejich života ale jednou vstoupí žena, která už nebude ochotna odejít.

Když Reynolds potká obyčejnou servírku Almu (zcela neznámá a okouzlující Vicky Krieps), je to setkání osudové. I když se vidí poprvé a každý je rozdílný, chemie mezi nimi mluví za vše. Filmový štáb si dokonce dal práci, aby se Krieps s Day-Lewisem nikdy nesetkala a jejich první střetnutí proběhlo skutečně až při natáčení této scény. Lucemburská “no name” herečka tak vedle filmové legendy neměla s výrazem úžasu a studu nejspíš příliš práce.

Reynolds vtáhne mladou dívku do svého světa, tak odlišného od toho jejího, a ona se jím ráda nechá pohltit.Reynolds vtáhne mladou dívku do svého světa, tak odlišného od toho jejího, a ona se jím ráda nechá pohltit. Ostatně tento film je především o vášni, ovšem aniž by zde byla jediná sexuální scéna. Nečeká nás víc než pár polibků a doteků. Alma je křehká ale umanutá, okouzlující, ovšem ne prvoplánově krásná. Cyril její příchod sleduje bez zaujetí, je zvyklá, že ženy do jejich domu přichází a zase odchází, hned jak opadne Reynoldsův zájem. Krásná vyznání lásky a gesta v podobě šatů na míru se pomalu ale jistě mění v nezájem. S tím se Alma nechce smířit a hledá cestu, jak vášeň zase rozdmýchat. Začíná souboj mezi umělcem, žijícím ve své neměnné křehké rutině, a jeho tvrdohlavou múzou, která se snaží stát se nenahraditelnou.

Nikdy se ovšem přesně nedozvíme, kdo Alma je, co z onoho podivného vztahu má, a proč je v něm šťastná. Divák si má myslet, že je to láska, ale nepůsobí tak. Je to spíše boj, kdo s koho. A na tento boj musíme přistoupit s naprostým odevzdáním a vychutnat si dokonalost jeho filmového zpracování, aby nás zabavil na dvě hodiny.

Příběh o ovládání, opouštění, prchavosti lásky i o iritujících detailech vztahu, které zná každý. Je to film lehce bizarní, místy komický, vzdálený od běžného života, jemný a precizní. Kamera nás provází honosným domem, sleduje každý pohyb herců i jehly při šití šatů. Je pro diváka, který si chce vychutnat atmosféru a ponořit se do jiného světa, ale musí být dost vnímavý, aby neztratil nit.
 
 

Dám si čaj a vás.

Komu by se chtělo odejít z takového světa.

„Jestli si ty šaty ode mě něčím poliješ, shodím tě tady z útesu.“