Recenze 25 km/h: Německá komedie není žádný protimluv

(Ne)sex, alkohol, drogy, ping-pong, stepování a neuvěřitelná cesta.
 
 
Pryč jsou ty doby, kdy se říkalo, že Německo neumí natočit kvalitní komediální film. Tenhle má v sobě ještě něco navíc, zabývá se vztahy v rodině a osobním vývojem hlavních hrdinů. Diváka tedy rozhodně potěší, že se nejedná pouze o prvoplánovou blbost. Hlouběji se zamýšlí nad prioritami v životě, které si každý z nás musí dříve nebo později nějak utřídit.

Režisér Markus Goller a scénárista Oliver Ziegenbalg musí mít bezpochyby sourozence, jinak totiž nelze vysvětlit to, jakým naprosto přesným způsobem vyjádřili tento velmi často komplikovaný vztah mezi nimi. Protože jedině sourozenec vás dokáže totálně rozčílit v jedné vteřině, ale po chvíli mlčení oba dva vše přejdete a jste opět nerozlučnými parťáky. Zvláště v dětství se tyto stavy hojně střídají, ačkoliv v dospělosti se to trochu promění, některé věci zůstávají stále stejné.

Nejinak je tomu v případě dvou bratrů – staršího George a mladšího Christiana, kterým je už přes čtyřicet let. Každý z nich se vydal jiným směrem, jeden zůstal v rodném domě a staral se o nemocného otce, zatímco z druhého se stal zaneprázdněný manažer, který cestuje po celém světě. Do malého městečka je po mnoha letech odloučení přivede právě pohřeb jejich otce. Nejedná se právě o vřelé setkání, dojde dokonce na pěstní souboj přímo na hřbitově. Díky vzpomínání na společné dětství, velkému množství alkoholu a momentálnímu emocionálnímu pohnutí se vydávají na svou vysněnou klučičí cestu na starých mopedech. Při té si plní dříve stanovené cíle, potkávání mnoho zajímavých lidí, a hlavně si bezstarostně užívají tuhle adrenalinovou jízdu!

Téma shledání dvou odloučených sourozenců je celkem zaběhlé klišé, stejně tak jako klasická road movie. Jenže v tomto případě je hodně jejích motivů schválně zparodovaných. Nehledě na to, že obvykle jsou postavami takových bláznivých filmů převážně mladí lidé. Dějově se nejedná o moc originální příběh, ale to vlastně ničemu nevadí, protože na to snímek nesází. Chce v nás především vyvolat pocit volnosti a radosti při lehkomyslném projíždění nádhernou krajinou. Ta je navíc často zabírána dronem z vrchu, takže je to skutečně velkolepá podívaná. S tím souvisí i pohled na malá německá města a vesničky.

Bratrské duo, které ztvárňují herci Lars Eidinger a Bjarne Mädel, působí velmi věrohodným dojmem.Bratrské duo, které ztvárňují herci Lars Eidinger a Bjarne Mädel, působí velmi věrohodným dojmem. Ať už jde o jejich emocionální pochody, nebo propracované osobnosti. Zároveň je třeba také vyzdvihnout jejich „obyčejný“ vzhled, byť jsou po celou dobu v černých společenských oblecích. Nejsou nám tu za každou cenu předhazováni nerealističtí princové s dokonalou postavou a tvářemi. To samé platí i u ostatních osob, každá sem tak nějak správně pasuje.

Významnou součástí je také nezvyklý styl humoru, který neodmyslitelně patří k tomuto žánru. V některých situacích je pouze naznačen a jindy se zase jedná o milé nebo přisprostlé vtípky. Přidaná hudba tomu všemu dodává potřebnou údernost.

Rozhodně je potřeba ocenit citlivost, která je v tomto filmu obsažena, i když se zdánlivě snaží spíše hrát na komickou notu. Některé dialogy o vzájemných citech jsou ovšem příliš rozsáhlé, a tak nějak rozbřednou do ztracena, což je poměrně škoda. Věnuje se i složitějším tématům a jednotlivé postavy dochází k prozření, které hodnoty jsou v životě nejdůležitější. Němci prostě vzali tradiční žánrový model, ale pojali ho svérázným způsobem. Oproti dokola omílaným americkým snímkům podobného typu působí německá verze jako příjemný svěží vánek.
 

Pojď, brácho, ukážeme jim, jak se to hraje.


 

Máte to štěstí, že tu zrovna jsou mistři ve stepu.


 

Slunce v zádech a mír v duši.


 

70%

25 km/h

Rozhodně je potřeba ocenit citlivost, která je v tomto filmu obsažena, i když se zdánlivě snaží spíše hrát na komickou notu. Některé dialogy o vzájemných citech jsou ovšem příliš rozsáhlé, a tak nějak rozbřednou do ztracena, což je poměrně škoda. Věnuje se i složitějším tématům a jednotlivé postavy dochází k prozření, které hodnoty jsou v životě nejdůležitější. Němci prostě vzali tradiční žánrový model, ale pojali ho svérázným způsobem. Oproti dokola omílaným americkým snímkům podobného typu působí německá verze jako příjemný svěží vánek.

  • Hodnocení

Tyto stránky využivají cookies, aby mohly nabídnout relevantní informace pro vás. Dalším setrváním s tímto souhlasíte, máte však možnost cookies zakázat. Přijmout Více informací