Recenze Chlast: Pít jako Dánové. Mads Mikkelsen v roli učitele zaexperimentuje s alkoholem
Když dokázal Churchill tvořit dějiny s dávkou alkoholu v krvi, proč by to nesvedla parta středoškolských učitelů?
Tuto otázku si položí čtyři vyhořelí pedagogové a dlouholetí přátelé, které už netěší práce ani usedlý život. Když se k nim donese, že podle výsledků jakéhosi výzkumu zlepší malé množství alkoholu v krvi jejich životy, zvýší kreativitu a zmírní problémy, volba je jasná. Rozhodnou se experiment vyzkoušet v praxi – a výsledek nebude zdaleka takový, jaký si původně představovali.
Zda je alkohol v krvi skutečně esenciálním prvkem k lepšímu životu nechal své hrdiny vyzkoušet dánský režisér Thomas Vinterberg. A světě div se, pedagogický výkon unavených a demotivovaných vyučujících se po požití pár deci denně se skutečně výrazně zlepší. A nejen to. Učitel dějepisu Martin (Mads Mikkelsen) je najednou zase řečnický mistr a bavič, jeho kolegové jakbysmet. Ovínění hrdinové začnou alkohol schovávat na těch snad nejvíc bizarních místech ve škole, krást lahve alkoholu z baru nebo tančit v ulicích. Díky kamerovým experimentům Sturly Brandtha Grøvlena navíc na to všechno nahlédneme z rozličných úhlů, které z Chlastu dělají vizuálně dobrodružnou podívanou.
Opojení z prvotního zázračného loku postupně vystřídají obavy.Avšak opojení z prvotního zázračného loku postupně vystřídají obavy. Když z úst hrdinů začne lítat jedna výmluva za druhou, počínaje tím, že si zvyšují dávky alkoholu čistě pro vědecké účely, nebo že pokud nebudou pít po osmé večer jako Hemingway, nemůže se nic stát, víme, že už nepřihlížíme komedii, ale blížící se katastrofě. Teze o tom, že nikdo z přátel není alkoholik, protože mohou s pitím kdykoliv přestat, podle očekávání selže.
Chlast, který si celou dobu pohrává s tragikomickými prvky, se postupně mění na drama, jehož hrdinové se snaží nalézt odpověď na zdánlivě prostou otázku – jak znovu nalézt entuziasmus a radost ze života? Vinterbergovi hrdinové se pohybují po pokraji krize středního věku a profesního vyhoření a nastupující pocit prázdnoty se snaží setřást všemi dostupnými prostředky. Mimo jiné právě chlastem.
Hořkosladké dánské drama vyniká v mnohém. Co však ve výsledku možná hodně překvapí, je, že Vinterberg pointu nezjednodušuje na černobílý konflikt „démon alkohol versus nešťastní muži“, ale nechává své postavy odhalit různé motivace vedoucí k tomu, že sáhnout po flašce je do jistého bodu snazší než čelit důsledkům vlastních činů.
Podtržítkem toho, že se dánská alkoholová otázka netýká jen dospělých, je vygradování do závěru, v němž se učitelé přidávají k roji opilých studentů oslavujících úspěšné maturity, a kde Mads Mikkelsen vystřihne očekávané taneční číslo, které by zbořilo Star Dance. Ovšem závěrečný jásot vyčaruje spíše než radost soucitný úsměv.
Pedagogové udělají z experimentu tajnou alkoholickou bojovku.
Mikkelsen jako dějepisář Martin, který se z nudného pedagoga vyšvihne na jednoho z nejoblíbenějších učitelů na škole.
Pane učiteli, do dna!
Chlast / Druk
Podtržítkem toho, že se dánská alkoholová otázka netýká jen dospělých, je vygradování do závěru, v němž se učitelé přidávají k roji opilých studentů oslavujících úspěšné maturity, a kde Mads Mikkelsen vystřihne očekávané taneční číslo, které by zbořilo Star Dance. Ovšem závěrečný jásot vyčaruje spíše než radost soucitný úsměv.
- Hodnocení