Recenze: Bruce Springsteen’s Letter to You nám ukáže zákulisí nahrávání alba hudební legendy

Užijme si trochu podzimní nálady a rozjímání.
 
 
Bruce Springsteen loni oslavil sedmdesátku a v roce, kdy všichni lidé šílí z pandemie, posílá do světa další skvělé album. Alespoň nějakou jistotu ještě máme. Z nahrávání desky Letter to You vznikl příjemný, intimní dokument. Z toho přirozeně vyplývá, že se nedočkáme klasických hitů, které známe. Jak Springsteen říká, hudba je pro něj prostředkem komunikace s jeho fanoušky už 45 let, a možná tento “dopis” s novým poselstvím potřebujeme víc než kdy jindy.

Ocitáme se v Jersey v domácím studiu obklopeném závějemi sněhu. Schází se tu všichni žijící členové E Street Bandu, staří přátelé a dlouholetí spolupracovníci, aby přivedli k životu nové příběhy, které chce Springsteen vyprávět. Vidíme jeho obrovský respekt ke spoluhráčům, bez hvězdných manýrů, ale přesto jeho charisma vždy převálcuje všechny ostatní v místnosti. Tohle není žádný dokumentární portrét, kde bychom se dozvěděli, kdy se zpěvák narodil, kam chodil na střední, a probírali jsme se fotkami pratetiček. Kdepak, tady jde jen o muziku. Springsteen dokonce ani nijak neupozorní na svou manželku, která je součástí kapely od roku 1984. Možná to považuje za zbytečné, neboť celý E Street Band je pro něj rodina. Ve vzduchu se vznáší smutné a pokorné uvědomění, že někteří členové už si tu dnes zahrát nemohou, a příště může být zase o jednoho méně.

Režie se nemohl ujmout nikdo jiný než Thom Zimny, který se Springsteenem spolupracuje přes dvě desetiletí, natočil pro něj spousty klipů i filmů, díky nimž je držitelem Grammy i Emmy. Mezi každou písní je krátké povídání. Někdy je to rozhovor mezi muzikanty, přípitek po úspěšném dokončení každé písně, jindy mluví Springsteen přímo k divákovi. Jen letmo zmíní, jak se cítil v některých fázích svého života a jak se to promítlo v jeho tvorbě. “To byla moje škola rocku,” vzpomíná na The Castiles. Dnes je posledním žijícím členem. S pokorou a nadhledem se zamýšlí nad smrtí, aniž by zabředl do patosu, černobílé záběry k tomu skvěle ladí. Scény sněhu padajícího ze střechy prolínající se s tvářemi zesnulých si ale Zimny mohl odpustit.

Bruce Springsteen má styl ve všem, co dělá, a jeho skalní fanoušci mu rozumí.Bruce Springsteen má styl ve všem, co dělá, a jeho skalní fanoušci mu rozumí. Tohle sice není záznam z koncertu, ale ti praví milovníci jeho hudby už ho naživo stejně viděli. Proto nahlédnout do jeho domácího studia je mnohem exkluzivnější zážitek, byť atmosférou zcela jiný než natočená live show. Kdo by stál spíše o ni, může si pustit dva roky starý záznam Springsteen on Broadway, i ten zpěvák pojal hodně po svém. Stále máme na výběr také spousty dalších.

Sledovat legendu, která má za sebou desítky let na výsluní a tisíce odzpívaných písní, jak po sedmdesátce stále vystřihne neuvěřitelný výkon, zatímco mnoho dnešních rádoby hvězd nedovede zazpívat ani jednu píseň bez falešných tónů, pokud jim nepomůže technika, je prostě zážitek. Jde jen o intimní studiový záznam a nezazní proslulé hity, je to něco nového, ovšem Springsteen má stále co nabídnout. Černobílý snímek se zamýšlí nad stárnutím a smrtí, ostatně Bruce na to má věk, ale melancholická nálada je pro podzimní dny úplně ideální. Přináší totiž i klid, pokoru a nadhled.
 

S Brucem je radost stárnout.

Staří přátelé tvoří nové písně.

Springsteen má posluchačům stále co vyprávět.