Recenze: Stráž s Olgou Kurylenko sice dokáže zabavit, ale nejistě přešlapuje mezi akčním filmem a dramatem

Se sestrou příslušnice armády je lepší si nezahrávat.

 

Stráž vypráví o praporčíkovi speciálních sil jménem Klara (Olga Kurylenko), která byla po traumatickém zážitku na Blízkém východě převelena domů do Paříže, kde má zároveň svoji rodinu. Když svádí vnitřní boj s dřívějšími událostmi a snaží se dát si svůj život dohromady, je její mladší sestra nalezena na pláži poté, co byla brutálně zbita a znásilněna. Klara se tak rozhodne využít své dovednosti a vypátrat pachatele, který její sestře ublížil.

Nejprve se zaměříme na jasná pozitiva. Příběh se po celou dobu stopáže soustředí na události z pohledu Klary a všechny ostatní postavy jsou v podstatě vedlejší. Z toho důvodu je velkým pozitivem, že Olga Kurylenko odvádí velice dobrou práci a role příslušnice ozbrojených sil s vnitřními problémy jí vyloženě sedla. Scénář dělá dobrou práci v tom, že dokážeme jakožto diváci přesně určit, co se s postavou děje, aniž by nám to musel někdo vyloženě říkat.

Zároveň potěší, že některé věci, které byly nastíněny na začátku, mají poté určitou dohru či jsou dále rozvíjeny ve druhé polovině. Bohužel to neplatí úplně u všeho, nicméně potěší alespoň, že tvůrci myslí na dějovou návaznost a nedávají do filmu něco zcela náhodně a bez většího významu.

Samotná zápletka je velice jednoduchá a v akčním žánru už asi tisíckrát použitá – děj se točí kolem pomsty a záporáci jsou opět Rusové. To samo o sobě nijak výrazně nevadí v případě, že je výsledek povedený a zároveň je do něj zamíchaný alespoň nějaký nový element. Tímto elementem je bezpochyby propojení s dramatem, tady ovšem snímek poměrně narazil.

Stráž se snaží balancovat mezi akčním filmem a dramatem.Stráž se totiž snaží balancovat mezi akčním filmem a dramatem, což se mu někdy daří, jak již bylo zmíněno, jindy ale zase tolik ne. Snímek působí po většinu stopáže dojmem, že půjde více o drama a akce bude spíše takovým příjemným doplňkem. To má za následek, že se často zpomalí a místo velké akční scény se věci vyřeší jinak, což mimochodem místy způsobuje, že se zdá být delším, než ve skutečnosti je. Vedle toho, že je akce v prvních dvou třetinách poměrně málo, tak je zároveň velice krátká.

V závěru nicméně jako by tvůrci otočili a dostaneme ryze akční finále, které je sice samo o sobě dobré a divák může být rád, že konečně přišla velká akce, ovšem v celkovém kontextu nepůsobí závěr zcela přirozeně. Kdyby šlo čistě o akční film, tak by bylo drsné finále očekávané, logické a v rámci žánru můžeme říct i správné. Z pohledu dramatu to už ovšem nepůsobí jako ideální volba, jelikož rázné kroky mají svoje následky, na které by se v akčňáku příliš nehledělo, v dramatu nicméně ano. Spolu s tím je samotný závěr zvláštně rozložen na více oddělených částí, což rozhodně nebylo potřeba, a naopak to vyvolává řadu otázek.

Zároveň je velice překvapivé, že Klara mohla zůstat u své jednotky i přes to, že její psychické problémy byly známy a začaly se projevovat, což vedlo k řadě konfliktních situací. Fakt, že mohla přes to všechno ve své práci pokračovat, je opravdu zarážející. Podobných příkladů, kdy hlavní protagonistce něco vyjde čistě díky štěstí, by se pak bohužel našlo daleko více.

Stráž dokáže zabavit a rozhodně nijak neurazí, zároveň ovšem ani výrazně nenadchne. Více než v celku jednoduchá zápletka mu hází klacky pod nohy především určitá nevyváženost mezi tím, zda chce být více akčním filmem, či dramatem. Akce je tedy ve snímku poměrně málo a určité momenty mohou naopak z pohledu dramatu vyvolat několik otázek. Na druhé straně tady ale máme velice solidní herecký výkon od Olgy Kurylenko, vhodně zvolený hudební doprovod a dramatické momenty v určitých částech spolu s akcí fungují. To vše dává Stráž stále do určitého nadprůměru. Závěrem jde spíše o takovou jednohubku, která může potěšit, ale vícekrát se na ni pravděpodobně nepodíváte a právě ona roztříštěnost mezi akčním filmem a dramatem bude zřejmě jedním z důvodů.

 

I když není film žádná hitparáda, tak Kurylenko je ve své roli přesvědčivá.

(Foto: Netflix)

 

Když je Olga na lovu, je dobré mít se na pozoru.

(Foto: Netflix)

 

„Další pán na holení…“

(Foto: Netflix)

 

55%

Stráž / Sentinelle

Stráž dokáže zabavit a rozhodně nijak neurazí, zároveň ovšem ani výrazně nenadchne. Více než v celku jednoduchá zápletka mu hází klacky pod nohy především určitá nevyváženost mezi tím, zda chce být více akčním filmem, či dramatem. Akce je tedy ve snímku poměrně málo a určité momenty mohou naopak z pohledu dramatu vyvolat několik otázek. Na druhé straně tady ale máme velice solidní herecký výkon od Olgy Kurylenko, vhodně zvolený hudební doprovod a dramatické momenty v určitých částech spolu s akcí fungují. To vše dává Stráž stále do určitého nadprůměru. Závěrem jde spíše o takovou jednohubku, která může potěšit, ale vícekrát se na ni pravděpodobně nepodíváte a právě ona roztříštěnost mezi akčním filmem a dramatem bude zřejmě jedním z důvodů.

• Hodnocení