Recenze Yes Day: Bláznivá komedie postrádá kvalitní scénář a nedokáže věrohodně představit hlubší myšlenku

Name: Recenze Yes Day: Bláznivá komedie postrádá kvalitní scénář a nedokáže věrohodně představit hlubší myšlenku
Rating: 40 (1 reviews)
Author: Lenka Vosyková

Recenze filmů

Od Lenka Vosyková Bře 15, 2021

(Foto: Netflix)

Slůvko „ne“ neodmyslitelně patří k rodičovství.

Snímek se volně inspiruje obrázkovou knihou pro děti od Amy Krouse Rosenthal a Toma Lichtenhelda. Režisérem je Portoričan Miguel Arteta, který má na kontě už pěknou řádku děl. Naopak scénárista Justin Malen v podstatě teprve začíná. Nedostatek zkušeností může nejspíše za to, že se mu nepodařilo předlohu dostatečně uzpůsobit filmovému zpracování.

Allison a Carlos byli vždy zvyklí říkat ano na všechny životní výzvy. Situace se ovšem změní, když se z nich stanou rodiče tří dětí. Nejstarší dcera Katie, syn Nando a nejmladší Ellie mají svou matku za diktátorku, se kterou není žádná zábava. Výchovný poradce a tělocvikář v jedné osobě jim poradí novou metodu. Rodina si stanoví jeden den, kdy budou muset rodiče se vším souhlasit. A tak začíná bláznivá jízda plná neuvěřitelných šíleností.

Problémem je, že to ve skutečnosti není tak zábavné, jak to možná může na první pohled vypadat.Problémem je, že to ve skutečnosti není tak zábavné, jak to možná může na první pohled vypadat. Spíše se chvílemi cítíme až trapně za tvůrce i celý filmový průmysl. To už v dnešní době nejde udělat pěknou rodinnou komedii? Hranice mezi trapností a vtipností je zvláště u snímků pro děti velmi tenká. Útok ptáků na člověka, rána mezi nohy nebo projetí automyčkou s otevřenými okénky zapůsobí ještě tak na menší ratolesti, ale dospělého diváka to takto natočené nechá zcela chladného.

Přitom herecké výkony celé rodiny i vedlejších postav jsou poměrně dobré. Jen herečka Jennifer Garner (Jenna Rink z romantické komedie Přes noc třicítkou) to občas až moc přehání. I když od šílené matky, kterou zde představuje, se vlastně nedá čekat nic moc jiného. Édgar Ramírez zase předvedl, že se dokáže vymanit ze škatulky drsňáků a zvládne ztvárnit i sympatického tátu. Navzdory svému mladému věku zanechá působivý dojem i herečka Jenna Ortega, která hraje čtrnáctiletou Katie. Chemie mezi manžely je navíc uvěřitelná, stejně tak vztahy mezi sourozenci i v rodině. To samé se bohužel nedá říct o zbytku příběhu.

Jedná se v podstatě o sled ztřeštěných událostí – ať už se soutěží v jezení obřího zmrzlinového poháru, nebo proti sobě soupeří týmy ve hře, která kombinuje paintball a kradení vlajek. Nicméně tomu chybí nějaký hlubší podtext a podané touto formou je to zkrátka nepravděpodobné. Tvůrci se alespoň pokouší nastiňovat i další zádrhely v rodině. Matka se musí smířit s tím, že její děti dospívají a že nekonečné množství zákazů není řešení, otec musí plně přijmout roli rodiče a děti si zase potřebují uvědomit, že čím je člověk starší, tím více má odpovědnosti. Na konci dochází všichni překvapivě rychle k prozření, přičemž je každému divákovi jasné, že k němu celé vypravování směřuje.

Yes Day míří především na dětské publikum, protože hlavně to může jakž takž pobavit. Prvoplánové vtípky na některé z nich zapůsobí, ale dospělí se moc nezasmějí. Ačkoliv herci ze sebe dávají všechno, scénář prostě nezmění. Právě ten celému projektu nesmírně škodí. Kdyby si scénárista dal větší práci s tím převést věrohodněji obrázkovou knihu do reality, výsledné podobě by to dost prospělo. Příjemným bonusem je používání španělštiny a navrácení ke konceptu tradiční rodiny. Přestože se celkem povedl dojemný závěr, nese zároveň přehnaně tlačené morální poselství. Sice nebudete po zhlédnutí úplně zhnusení, ale větší radost nebo v současnosti tolik vítané rozptýlení vám to taky nepřinese.

„Ano na všechno! Stáhněte okénka!“

(Foto: Netflix)