Recenze Rakeťák: Prequel k Toy Story objasní konečně Buzzův původ, uchvátí vesmírnými scénami a dojme i dospělého diváka

Do nekonečna a ještě dál!

Ačkoliv Toy Story: Příběh hraček vyšel už v roce 1995 a po technické stránce není tak úplně dokonalý, dokáže dodnes okouzlit nejenom dětského diváka. Chlapec Andy tehdy dostal k narozeninám novou hračku – neuvěřitelného Buzze Rakeťáka. Tento odvážný strážce vesmíru se po několika dalších pokračování dočkal také vlastního filmu! A ukazuje se, že jeho příběh skutečně stojí za vyprávění.

Buzz Rakeťák, jeho velitelka Alisha Hlohová a tým vědců a techniků se vydají prozkoumat nezmapovanou planetu, která by mohla být bohatá na přírodní zdroje. Průzkum ale dopadne tragédií, když je při zběsilém odletu před agresivními liánami a velkými brouky poškozen palivový článek. Celá posádka na planetě uvízne a snaží se odtamtud dostat pryč. Ukáže se, že to však může trvat o dost déle, než si všichni původně představovali…

Zápletka je to skutečně zajímavá, což se u moc animovaných filmů bohužel říct nedá.Zápletka je to skutečně zajímavá, což se u moc animovaných filmů bohužel říct nedá. I když by někdo mohl namítnout, že námět cestování v čase je pro dětské publikum celkem složitý. Na druhou stranu právě tím může nejenom je uchvátit a žádné podrobnosti tohoto jevu se v příběhu neřeší. Povedeně ztvárněno je i plynutí času – Rakeťák zůstává mladý a ostatní stárnou. A koho nedojme závěr jednoho z jeho posledních letů, ten prostě nemůže mít srdce.

Velkou proměnou prošel vzhled ústřední postavy. Protože ve snímku už nepředstavuje hračku, ale skutečnou osobu, působí o dost realističtěji. Více rozvedeny jsou také jeho povahové rysy, ty hlavní ovšem zůstávají stejné, jak je známe. Je až tvrdohlavě odhodlaný postavit se jakékoliv překážce a stále si vede osobní deník, což ostatní vůbec nechápou. Ale zároveň se musí naučit spolupracovat s ostatními, jelikož jsou věci, které sám prostě zvládnout nemůže.

Zcela nápadně se odkazuje na slavnou sérii Star Wars. Ať už je to prostřednictvím scény v mlžném lese, masek skupiny rekrutů ve stylu robotů, nebo fascinujících letů vesmírem, při kterých se doslova tají dech. Pověstnou třešničkou na dortu je potom kočičí robot Sox. Ten v sobě snoubí hned dvě postavy – technicky zdatného R2-D2 a společenského droida C-3PO. Nepostrádá ani jejich roztomilost, užitečnost, jistou neohrabanost a milý humor, takže si ho nejde nezamilovat. Kvůli Buzzově urputnosti dostat se z nepřívětivé planety mohou někomu vytanout na mysl zase filmy Interstellar (2014) a Marťan (2015).

Hudební skladatel Michael Giacchino se postaral o luxusní hudbu, za kterou by se nemusel stydět ani hraný sci-fi snímek. Potvrzuje se zkrátka, že kvalitní doprovod dotváří celkový dojem a rozhodně by se na něj nemělo zapomínat. V českém dabingu diváka zaručeně rozesměje Ondřej Sokol jako nemotorný člen týmu, ačkoliv jeho postava nemá ani tolik prostoru. Výrazný hlas Martina Stránského se dokonale hodí k veliteli Pruďasovi a Matouš Ruml zase úspěšně zvládl všechny zvláštní zvuky Soxe.

V úvodních titulcích se dozvíme, že Rakeťák má představovat film, kvůli kterému si Andy tak moc oblíbil vesmírného hrdinu Buzze. A když ho po tolika letech konečně spatří i ostatní, nutno přiznat, že se není čemu divit. Lhostejno, že jste během let třeba vyrostli z dítěte v dospělého. Plynutí času a stárnutí člověka je stejně v širším kontextu irelevantní. Ve vypravování se laskavě odkazuje na známé sci-fi filmy, takže si příznivci tohoto žánru přijdou na své. Scény ve vesmíru jsou neuvěřitelně propracované, animaci se zkrátka meze nekladou. Tvůrci nepodcenili ani psychologii postav a zápletku. Zlí jazykové možná budou tvrdit, že se jedná pouze o další blockbuster sloužící jen k vydělání peněz. I kdyby to byla pravda, tak ať jsou prosím všechny alespoň z poloviny tak dobré jako tento.

Když se všichni na palubě tváří takhle, je jasné, že je něco hodně špatně… 

„Co ty jsi za zvláštní bytost?“

„Do nekonečna…“