Recenze Samaritán: Dědek Stallone se snaží být superhrdina v důchodu, ale už na to zkrátka nemá

“Ve všech je trochu dobra a zla, je jen na každém z nás, jak s tím naložíme.”

To je, v zásadě velmi sympatická, hlavní myšlenka akčního snímku Samaritán, vysílaného streamovací platformou. Superhrdina Samaritán údajně před lety zemřel v osudové bitvě proti svému zlému bratrovi, který působil pod přezdívkou Nemesis. Někteří však stále věří, že je Samaritán stále naživu a přebývá kdesi v ústraní. Jednoho dne po nepříjemné potyčce s místním gangem pojme Sam podezření, že jeho zapšklý soused Joe, který mu při napadeni pomůže, by mohl být pohřešovaný hrdina. Jenže vše není tak, jak se zdá, a když začnou ve městě řádit chuligáni pod vedením nového padoucha, který uctívá Nemesise, začíná se postupně odkrývat skutečný charakter všech.

Tak se prezentuje Samaritán, nejnovější snímek z dílny Amazon Prime Video, který vznikl v režii Juliuse Averyho (Syn zmaru, Overlord). Ten ve svém díle nabízí poměrně záživnou podívanou, která rozhodně nenudí. Akce zde najdeme dostatek a její provedení je vesměs kvalitní (když pomineme nerealisticky působící scény se Stallonem, ale o tom později). Veškeré bojové scény mají propracovanou choreografii a nepůsobí příliš zmatečně a chaoticky, jak to často u podobných snímků bývá. 

Nechybí pak ani spoustu kýčovitých hlášek jako vystřižených z osmdesátkových akčňáků, které ale v závěru vlastně docela baví.Na druhou stranu však nijak příliš nenadchne samotný příběh. Ten sice není výrazně špatný, i když se na něm podílela čtveřice scenáristů, což o něm leccos vypovídá. Děj je prostý a nenabízí nic nového, naopak ve spoustě okamžiků je velmi předvídatelný. Veškeré “zvraty” vidíme přicházet už na míle dopředu, i přesto, že se nás tvůrci snaží sebevíc překvapit. Jejich twisty jsou však plné klišé a celá velkolepá pointa snímku je jasná od chvíle, kdy je nám sděleno, že klíčovými postavami příběhu jsou identická dvojčata. Nechybí pak ani spoustu kýčovitých hlášek jako vystřižených z osmdesátkových akčňáků, které ale v závěru vlastně docela baví.

Samaritán neoslní nijak zvlášť ani herecky. Sylvester Stallone a Javon “Wanna” Walton sice podávají solidní výkony, ale ničím nepřekvapí ani nenadchnou. Navíc Stallone je na roli akčního hrdiny už opravdu starý a jeho věk je zde znát víc než kdy jindy. V bojových scénách působí jako důchodce, který si v obchodě brání poslední banány ve slevě. A když jde o nějaké akčnější momenty, tak je velmi výrazně znát použití body doubla/kaskadéra, což není nic špatného, ovšem mohlo by to být méně okaté.

Vedle hrdinů našeho příběhu tu pak máme záporáky. Ty se dělí na dvě části: skupinu bezejmenných a postradatelných přisluhovačů, kteří do celkové podívané nepřináší nic moc výrazně podstatného a jejich velkého vůdce, jehož motivace pro konání zla je poměrně plytká. Zkrátka a dobře: hlavní záporák je zlý, jen aby byl zlý a rozpoutal chaos, nic výrazně podstatného nebo objevného. V jeho roli se pak objevuje Pilou Asbæk (Euron Greyjoy ze Hry o trůny). Ten se snaží ze své postavy vytřískat co jde, ale jeho pokus o excentrického a výrazného záporáka vyznívá spíše přehnaně a Asbæk v závěru spíše bezdůvodně přehrává.

V závěru je Samaritán převážně béčkový akčňák se zajímavým námětem, ale klišé provedením. Předvídatelný příběh v kombinaci s poměrně povedenou akcí a Stallonem, který už je na svou roli zjevně starší, než se sluší, zkrátka moc nenadchne. Na druhou stranu však režisér Avery ve svém snímku přináší v zásadě fajn podívanou na dlouhé večery, která nijak výrazně neurazí. 

Pojď, ukážu ti, jak jsem přepral Ivana Draga!

Teď pocítíš sílu Thora!

Je načase, abych si taky postavil vlastního Terminátora.