Recenze Princ Mamánek: Neotřelá pohádka pro dospělé se až příliš noří do hlubin lidského podvědomí
(Foto: Bontonfilm)
Každý muž potřebuje matku, dokud nepotká ženu.
Jedná se v podstatě o splněný sen herce Jana Budaře. Film je natočen podle knihy, která mu vyšla v roce 2017. Nestojí ale jenom za scénářem, stal se i režisérem, autorem hudby a pak ztvárnil také hlavní roli. Pojem renesanční člověk v tomto případě získává konkrétní podobu.
Přestárlý princ Ludvík Otomar Karel XII. zrozený Vznešený je sice vzdělaný, ale nikdy nepoznal skutečný život za hradbami luxusního zámku. Ani ve svých letech nemyslí na ženění a volný čas tráví nejraději se svou maminkou Ludmilou. Král Radomil má oprávněné obavy z toho, jak by jednou vypadala jeho vláda. Nechá ho proto unést drsným rytířem Hudrovalem, který mu má pomoct poznat svět. Aby se mohl vrátit, má se setkat se samotnou paní Smrtí.
Řada postav byla některým hercům napsána přímo na tělo. Krále Radomila a královnu Ludmilu měli například původně hrát Josef Abrhám a Libuše Šafránková. Protože se ale natáčení nedočkali, nakonec jejich role převzali Martin Huba a Jana Nagyová, která se po 28 letech vrátila na filmové plátno.
Postava Leonarda Hudrovala z Dětenic byla zase ušitá na míru Ondřeji Vetchému. Právě scény s ním také patří k těm nejvtipnějším. A to někdy jen stačí, aby několik minut v kuse vydával chrápající a vzdychající zvuky. Trochu obhroublou vesnickou dívkou se stala Veronika Khek Kubařová a Boleslav Polívka se zase převtělil do hrobaře a vypravěče příběhu.
I když jde o pohádku a děj teoreticky nemá zase tolik možností, kudy se v rámci tohoto žánru může ubírat, opak je pravdou. Diváka čeká hned několik překvapení. Zvláště zajímavá je pak posmrtná sekvence, třebaže působí až trochu halucinogenním dojmem. Někomu může ovšem přijít příliš dlouhá a méně srozumitelná. Především tato část dokazuje, že film není ani tak úplně pro děti jako spíš pro dospělé. Tomu nasvědčuje i výběr převážně vážné hudby, což není vůbec obvyklé.
To, že se Jan Budař rozhodl jít úplně jiným směrem než ostatní české pohádky, je cítit na každém aspektu díla.Ostatně to, že se Jan Budař rozhodl jít úplně jiným směrem než ostatní české pohádky, je cítit na každém aspektu díla. Už jen to, že princem není žádný mladík, ale devětatřicetiletý muž s pleší. Jeho vyvolenou není něžné děvče v nesnázích, ale soběstačná a praktická žena. Čarodějnice zase nejsou čistě negativní postavy, ale mají vlastní příběh. A setkání s obávanou paní Smrtí není jenom tragické, jak by se mohlo zdát.
Tvůrce se snažil jít až do podvědomí ústřední postavy. Jedná se v podstatě o takovou psychoanalýzu. Možná to ale chtělo trochu ubrat, protože chvílemi je toho až příliš. Alespoň humor je ale neotřelý a celkem inteligentní, což nebývá úplně zvykem. Bohužel tento dojem kazí čarodějnice, jelikož tolik huhlání a šilhání najednou nebylo vůbec potřeba.
Náklady na snímek musely být celkem vysoké. Členové královské rodiny nosí honosné kostýmy a ostatní zase autenticky působící historické oděvy. Natáčelo se na různých lokacích v Česku – například v Českém ráji, Žehrově, Dětenicích nebo Pohansku u Břeclavi. Nemluvě o tom, kolik trikových efektů se ve filmu objeví. Proto není divu, že k jeho dokončení byly kromě klasických grantů zapotřebí ještě finance z crowdfundingu.
Princ Mamánek je sympatický tím, že nenavazuje na celkem okoukaný styl současných pohádek, ale jde si vlastní cestou. Zároveň se snaží o vlastní poetiku a humor, který většinou není úplně prvoplánový. Hvězdné herecké obsazení navíc zajišťuje, že jednotlivé postavy jsou důvěryhodné. Psychický rozbor rozmazleného prince je ale možná až moc důkladný. V důsledku toho působí některé scény příliš rozvláčně a nesrozumitelně. Obecně by se některé dialogy a záběry daly zkrátit, aby dílo neztrácelo tempo. Dětského diváka taková pohádka pravděpodobně moc neuchvátí. K tomu by totiž byla potřeba větší vstřícnost k němu ze strany tvůrců.
Když nemůžeš sehnat vhodného herce na hlavní postavu, zahraj si ji sám.
„Synáčku, půjdeme na návštěvu za mou dobrou přítelkyní, ta tě bude bavit.“
I žena může v pohádce zachránit muže.
Princ Mamánek
Princ Mamánek je sympatický tím, že nenavazuje na celkem okoukaný styl současných pohádek, ale jde si vlastní cestou. Zároveň se snaží o vlastní poetiku a humor, který většinou není úplně prvoplánový. Hvězdné herecké obsazení navíc zajišťuje, že jednotlivé postavy jsou důvěryhodné. Psychický rozbor rozmazleného prince je ale možná až moc důkladný. V důsledku toho působí některé scény příliš rozvláčně a nesrozumitelně. Obecně by se některé dialogy a záběry daly zkrátit, aby dílo neztrácelo tempo. Dětského diváka taková pohádka pravděpodobně moc neuchvátí. K tomu by totiž byla potřeba větší vstřícnost k němu ze strany tvůrců.
- Hodnocení