Recenze Citlivý člověk: Netradiční česká road movie nás vystaví nepříjemným emocím

Zoufalí lidé dělají zoufalé věci, a tady jsou zoufalí takřka všichni.

Pokud vás informace o aktuálním dění ve světě nepřivádí k dostatečnému zoufalství a potřebujete ještě něco navíc, abyste se definitivně ocitli v hluboké depresi, pak Citlivý člověk může být tou pravou podívanou pro vás.

Zoufalí lidé dělají zoufalé věci, a tady jsou zoufalí takřka všichni.Děj snímku by se dal shrnout asi takto: Zoufalí lidé dělají zoufalé věci, a tady jsou zoufalí takřka všichni. Takže si asi dovedete představit, co se děje, když děj sestává z neustálého setkávání různých postav, kdy jedna druhou se snaží nějak pře…chytračit. Road movie inspirovaná dílem Jáchyma Topola je náročná podívaná, někdy hodně vyčerpávající, občas dojemná, nebo nabízející momenty štěstí v životech plných zmatku a zmaru, těch je tu ale skutečně poskrovnu. Snímek se skládá z více mini příběhů, ve kterých si musíme hledat to svoje, spousta motivů se opakuje. Postavy zdánlivě umírají a zase se vracejí, některé otázky a motivace hrdinů zůstanou nezodpovězeny.

Ve středu snímku stojí táta (David Prachař) s nemluvným synem Eliášem (Jaroslav Cuhra), kteří putují jakousi postapokalyptickou krajinou, kde každé shledání s jiným člověkem představuje nebezpečí. Jak to v tom světě funguje, to není jasné, jsou všichni proti všem.

Není jisté, co se stalo s matkou (Tatiana Dyková Vilhelmová). Eliáš se se musí starat o své přežití, stejně jako o malého bratříčka. I jejich rodiče by potřebovali, aby se o ně někdo postaral, ale to už není v Eliášových silách. Prakticky nemluví, jeho zklamání a strach vyčteme jen z jeho tváře, zatímco jeho otec neustále blábolí a lže, malý hrdina komunikuje s divákem pomocí svých vzpomínek a představ. 

Prachař sice odvádí skvělý výkon, ale jeho role je nesmírně nevděčná, neboť jeho postava je nervy drásající, iritující a zároveň nudná a nepřekvapivá svou nekonečnou neschopností o cokoli se postarat. Tato karikatura otce je nesnesitelná, jak nejspíš má být, aby donutila Eliáše vyrůst v expresním tempu. Na chvíli nás osvěží přítomnost Vladimíra Javorského na plátně a originální domek jeho postavy. Bohužel už tušíme, že tohle bude zase jen epizodka bez většího významu, naše naděje dopadnou podobně jako jeho speciální recept – pečené želvičky – spálené na uhel. 

Jak máme Citlivého člověka pojmout? Jako rodinnou road movie, tedy spíše road movie rodiny, jejíž cesty se rozejdou během prvních patnácti minut? Náhled do duše dítěte vyrůstajícího v tak traumatizujících podmínkách, že mu to nestojí ani za řeč? Kamera asi nebude každému příjemná a mělo se o něco více stříhat, už dlouho před závěrečnými titulky jsme poměrně znavení a tušíme, že konec nám moc odpovědí nepřinese.

Škoda, že snímek by nám asi mohl dát víc, nebo alespoň oslovit více diváků, kdyby byl podán nějak přívětivěji. Vždyť i filmy o strašlivých věcech mohou být půvabné a krásné. Citlivý člověk je surový a mrazivý, teskný, nicneříkající a možná všeříkající, záleží, kdo se dívá. Suma sumárum ale nebudí příliš emocí a je dost těžko stravitelný, i když je svým způsobem zajímavý a odvážný.

Život se vejde do jedné igelitky.

Vedlejší postavy děj oživí.

…a z jiných jde hrůza.