Recenze: Království Planeta opic není perfektní, ale vzbudí zvědavost

Planeta opic se nás snaží zaujmout novými hrdiny i problémy, které řeší.

Od doby Caesara v kinech uběhlo jen pár let, nový příběh ale začíná o mnoho generací později. Tahle planeta nám už dávno nepatří a zbylé tlupy lidí, neschopné komunikace, přežívají jako zvířata, zatímco opice mluví perfektně anglicky a ochočují si orly. Stejně jako naše skutečná společnost, ani ta opičí není dokonalá a žije rozdělená na mnoho klanů, které mají různý životní styl i odlišné motivace. Film nenuceně nadnese téma rozpolcenosti společnosti (a nezáleží na tom, zda je lidská), která ať už chce mír a rovnost sebevíc, vždycky se v ní najde někdo, kdo si bude připadat lepší než ostatní, bude jim chtít vládnout, a zařídí se podle toho.

Mladý opičák Noe žije poklidný život, dokud jeho kmen není bezdůvodně napadnut mnohem silnějším a agresivnějším. To, co zbylo z jeho rodiny, je uneseno a on se vydává je hledat a zachránit. Po cestě nachází mentora Raku a nového lidského spojence, dívku Mae, která skrývá spoustu tajemství. Protože nás snímek přivádí do trochu jiného světa než jsme byli zvyklí, a všechny postavy jsou nové, musí si dát načas nám je představit a dát nám šanci vytvořit si s nimi nějaké pouto. Díky neokoukaným charakterům na scéně je přívětivý k částem publika, které přichází jako nevědoucí nováčci, a neměl by urazit ty, kteří mají nastudováno. Nejen my, ale také mladý Noe se dozvídá hodně o tomto světě, ať už to jsou věci, které mu jeho rodina zatajila, tak skutečnosti, které byly zapomenuty v toku času. Hodně tu ale zůstává nevysvětleno či nedomyšleno a pozůstatky dávné lidské nadvlády si užíváme jen vizuálně formou zarostlých trosek měst.

řestože Království Planeta opic přináší ve svém jádru příběh, který jsme viděli mockrát, je to příběh, který lidstvo stále baví.I když některým divákům asi nepřijde vhod počáteční pomalejší tempo, je příjemné vidět, když si filmaři dají načas se seznámením diváka s charaktery a neočekávají po pěti minutách, že jsme připraveni fandit hlavní postavě jen proto, že je neustále v záběru. Přestože Království Planeta opic přináší ve svém jádru příběh, který jsme viděli mockrát, je to příběh, který lidstvo stále baví. Mladík musí dospět, aby zachránil svou rodinu či království a převzal za ně odpovědnost. Zloduch bude potrestán a všichni budou o něco silnější a moudřejší. A je tu i tak dost zajímavých prvků navíc, přestože na úkor přetažené stopáže, a ani tak se nepovedlo vše pořádně vysvětlit. Spousta věcí je tu nedomyšlená, nebo možná jen vystřižená či špatně vysvětlená.

Díky současné úrovni technologií je celkový pohyb i mimika hrdinů ještě dokonalejší než dříve. I když na plátně herci nemají své skutečné lidské tváře (až na pár výjimek), mohou ukazovat emoce a tak si skutečně užijeme jejich výkony. Navíc v opičích postavách rozeznáváme mnoho lidských vlastností, ať už soucit a sounáležitost, nebo touhu po moci a její zneužívání, překrucování původně noblesních myšlenek pro vlastní užitek. Série vždy měla ambice přinášet určitý sociální komentář, a je dobře, že od toho neupouští, protože kolik snímků se dnes vůbec ještě snaží cokoliv sdělit? Natož ve spojení se sci-fi a akcí.

Žádné Planetě opic už se nepovede epický zvrat, který nám vyrazí dech. Tak nám alespoň servíruje fantastickou akci i efekty a snaží se v nás vzbudit emoce i zájem o nové hrdiny. Oproti pozvolnému začátku je druhá polovina splašená, jakoby ji honila vzteklá gorila, a také se v ní začnou vršit chyby a nelogičnosti. Pokud ovšem bylo cílem snímku vzbudit náš zájem o start nové série, pak se to povedlo. A třeba pak dostane příležitost vysvětlit to, co se tady (ani navzdory dlouhé stopáži) nestihlo.

Tak trošku jiný Divoký západ.