Recenze Prezidentka: Dokument ukazuje pracovní život Zuzany Čaputové, ale dál diváky nepustí

Milovaná i nenáviděná.

Když se v roce 2019 stala Zuzana Čaputová prezidentkou Slovenska, způsobila tím velký rozruch. Jako jedné z mála žen se jí podařilo stanout v čele státu. Navíc zaujala svými konzistentními postoji a lidským přístupem. Není divu, že se filmaři rozhodli sledovat její pětileté funkční období.

Během této doby sledoval dokumentarista Marek Šulík všechny zásadní události, kterých byla nedílnou součástí. Od oznámení výhry ve volbách, přes inauguraci, pandemii covidu-19, ruskou invazi na Ukrajinu, předčasné volby, krizi vládní koalice až po rozhodnutí znovu nekandidovat.

Obyčejným smrtelníkům se tak nabízí jedinečný pohled na to, jak to chodí ve vrcholné politice.Obyčejným smrtelníkům se tak nabízí jedinečný pohled na to, jak to chodí ve vrcholné politice. Kamera je přítomna při různých interních jednáních. Díky tomu si divák uvědomí, co všechno tato funkce obnáší. Ať už jde o rozhodování o lidských osudech, uhlazené rozmluvy s protivníky, čelení výhrůžkám nebo nacvičování projevů.

Zároveň nechybí také detaily, které přibližují Čaputovou jako normálního člověka. Například když si během natáčení projevu sundá boty na podpatku, které nejsou na kameře vidět. Nebo si během pracovního chaosu volá s dcerou, aby probraly venčení jejich psa.

Kromě toho film také vůbec poprvé odhalil, že týden před inaugurací se Čaputová dozvěděla velmi špatnou zprávu. Konkrétně to, že její dceři našli nádor na mozku. Současně divák také zblízka sleduje, jak se vyrovnávala se smrtí svého otce, když musela plnit prezidentské povinnosti.

Jenže tohle jsou možná tak jediné intimní vhledy do jejího života. Jinak jsou všechny záběry pouze z pracovního světa. Přitom by bylo tak zajímavé vidět ji také v jiných rolích. Například jak funguje jako matka nebo jak to měla s partnerskými vztahy. Je škoda, že se filmařům nepodařilo proniknout více do jejího soukromého života, který si nejspíše bedlivě hlídá.

Další ne úplně šťastnou věcí je zvuk. Filmař pouze dokumentoval dění kolem sebe, aniž by si ho někdo tak úplně všímal. Když je na různých poradách, mluví všichni tak, jak je mezi lidmi běžné. Třeba si při přemýšlení nahlas jen šeptají, stejně jako při nesmělých návrzích na řešení situací. Není jim občas příliš rozumět a nepomáhají tomu ani ne vždy přesné titulky. Pokud navíc Češi ke slovensky mluvenému slovu potřebují titulky, je to taky zvláštní.

Nicméně je pravda, že pro českého diváka je opravdu zajímavé sledovat, jak rychle se politická situace na Slovensku zvrtla. Jak se k moci opakovaně vrací politici, kteří jsou spojováni s korupčními kauzami a podvody. Nebo jim nedělá potíže štvát veřejnost sprostými slovy proti konkurentům. Něco takového by se rozhodně nemělo přecházet a stávat se normou.

Dokument Prezidentka sleduje v průběhu pěti let dění kolem Zuzany Čaputové. Kamera ji doprovázela na mnoho interních schůzek s poradci i na veřejná setkání. Divák má jedinečnou možnost nahlédnout do politického zákulisí. Problémem je, že film nenabízí další pohled do soukromého života bývalé prezidentky. I když nám sdělí některé velmi osobní věci, vlastně jich nejsme vůbec součástí. Tím pádem je těžší se s ní ztotožnit, byť třeba můžeme mít podobnou zkušenost. Takhle na někoho může dokument působit pouze jako pomalý sled jejích nejrůznějších schůzek, který začne být po chvíli poměrně dost monotónní.

Zuzana Čaputová při setkání s Emmanuelem Macronem.

Divák má možnost zblízka nahlédnout do zákulisí prezidentské funkce.

Prezidentka během svého období podporovala Ukrajince i LGBTQIA+ komunitu.