Recenze Sbormistr: Tak trochu jiné mlčení jehňátek, které vás vyděsí svou opravdovostí

Kult osobnosti je vždy potenciálně nebezpečný.

Režisér a scenárista Ondřej Provazník se inspiroval známou kauzou kolem pěveckého sboru Bambini di Praga. V roce 2004 byl jeho vedoucí Bohumil Kulínský zatčen a později odsouzen za pohlavní zneužívání dívek ze sboru. Zvláštní tehdy bylo, že svědectví jednotlivých členek sboru se dost rozcházela. Snímek však není přesnou rekonstrukcí, ale vypráví svébytný příběh.

Třináctiletá Karolína se na začátku 90. let touží dostat do prestižního dívčího sboru. Chtěla by s ním také jet na vysněné turné po Spojených státech. Kvůli tomu musí porazit velkou konkurenci, do které patří i její starší sestra Lucie. Také musí získat respekt uznávaného sbormistra Vítězslava Máchy. Hranice toho, jaký má mít jejich vztah podobu, se ale postupně začne stírat.

Film naprosto vyniká hned v několika ohledech. Jedním z nich je například herecké obsazení. Hlavní postavu Karolíny ztvárnila Kateřina Falbrová, pro kterou to byla úplně první zkušenost s natáčením. Sama je členkou Kühnova dětského sboru, takže prostředí ve snímku pro ni nebylo neznámé. I když jí v době natáčení bylo stejně jako její postavě, tedy třináct let, předvedla neuvěřitelný výkon.

Postavu sbormistra ztvárnil slovenský herec Juraj Loj. Povedlo se mu zahrát ho tak, že hned nepůsobí jako sexuální predátor. Nějaký čas může skutečně vypadat jako autorita, která má velký zápal pro to, co dělá. Sám herec se kvůli roli dokonce naučil dirigovat, aby mohl vést skutečné členky Kühnova dětského sboru, které ve snímku zpívají i hrají.

Když divák zná tuto kauzu, nejde si nevšimnout lehkých náznaků, ze kterých čím dál tím víc mrazí.Ze začátku příběhu se dlouhou dobu zdá, že se vlastně nic špatného neděje. Jenže když divák zná tuto kauzu, nejde si nevšimnout lehkých náznaků, ze kterých čím dál tím víc mrazí. Vždy nastane nějaká situace, u které si myslíme, že se zvrtne, ale nakonec se nic nestane. Toto neblahé očekávání se postupně stupňuje tak, až se stává úplně nesnesitelné. Tvůrce si tak s diváky rafinovaně hraje, což se v současných českých filmech zase tak často neděje.

Navíc se mu podařilo velmi výstižně popsat pocity dospívající dívky, která teprve hledá sama sebe a touží po uznání okolí. Obdivuhodné je, že se to daří, aniž by hrdinka musela nějak hodně mluvit. Stejně jako u jejích kolegyň ze sboru stačí letmé pohledy a gesta, které mají kolikrát větší sílu než tisíc slov.

Ondřej Provazník o skutečné kauze říká, že byla jakýmsi českým předvojem hnutí Me Too. I když by se to snadno nabízelo, nesklouzl k nějaké prvoplánové skandalizaci. Celý příběh vypráví neskutečně citlivě a empaticky, ale nezabředává během toho do zbytečně velkých emocí, které by to v tomto případě mohly spíše pokazit. V podobném duchu se nese i závěr celého díla. I když někdo třeba zrovna prožívá peklo na zemi, svět pokračuje nerušeně dál.

Drama Sbormistr je příkladem toho, že jde natočit hluboký lidský příběh bez zbytečného patosu nebo bulvarizace. Obzvlášť když se během takových situací ve skutečnosti ani jeden z těchto atributů nevyskytuje. Ty nejhorší věci v životě si člověk totiž prožívá nejčastěji především uvnitř sebe. Autor Ondřej Provazník je mistrem minimalismu, kterým ale řekne úplně všechno. Za vyzdvihnutí stojí hlavně to, jak diváka neustále udržuje v mrazivém očekávání budoucích událostí. Velkou zásluhu na úspěchu filmu má také představitelka ústřední postavy Kateřina Falbrová. Právě díky takovým snímkům, jako je tento, si uvědomíme, jak velkou má kinematografie moc v tom, co všechno dokáže sdělit a jaký může mít na diváka vliv.

Když má člověk autoritu, může se to velmi rychle zvrtnout.