Recenze Mezi námi děvčaty 2: Nostalgie v těle nové generace

Více postav, více výměn, více pochopení. I za cenu toho, že musíte prožít něčí pubertu na vlastní kůži.

Tak tady to máme: po dvaadvaceti letech se na nás znovu řítí bláznivé duo mámy a dcery, která už se také stala mámou. Příběh začíná roztomile chaoticky: Anna (Lindsay Lohan) má pubertální dceru Harper (Julia Butters), Tess (Jamie Lee Curtis) se těší z role chápavé mámy a babičky zároveň a na scéně je i nový partner Eric (Manny Jacinto), který má vlastní dceru Lily (Sophia Hammons). Lily a Harper se nenávidí s intenzitou, která by stačila k napájení celé elektrárny, a co hůř, jejich rodiče se chystají vzít a odstěhovat z Kalifornie do Londýna. Ve všem předsvatebním chaosu se nemůže přihodit nic horšího, než že opět dojde k záměně těl. A to tentokrát mezi čtyřmi lidmi a třemi generacemi. Matka v těle dcery, dcera v těle nevlastní sestry, a vy se snažíte neztratit přehled, kdo má momentálně věk na řízení či pití, a komu slouží klouby.

Silné stránky filmu jsou jasné: Curtis a Lohan vtrhnou na scénu s takovým elánem, jakoby od minulého natáčení uběhla jen chvilka, během které si daly trojité espresso.Silné stránky filmu jsou jasné: Curtis a Lohan vtrhnou na scénu s takovým elánem, jakoby od minulého natáčení uběhla jen chvilka, během které si daly trojité espresso. Jejich komická chemie funguje bezchybně, Curtis dovede hrát puberťačku s takovou fyzickou komikou, že se jí i generace TikToku může uklonit. Lohan zase připomíná, proč jsme jí v téhle poloze kdysi milovali, umí být zároveň kousavá i sympatická. K tomu se jim Julia Butters a Sophia Hammons snaží zdařile sekundovat, i když film jim přirozeně moc příležitostí nedává. Všichni jsme tu kvůli našim oblíbeným hvězdám a nášupu nostalgie.

Režie Nishy Ganatry drží tempo svižné a barevné, byť poněkud chaotické, a občas film okoření sentimentem: ať už v podobě cameo návratů známých postav, nebo hudebních vložek, které vytáhnou zapomenuté hity Spice Girls a Chumbawamba. Pravda, mladší diváci si možná neodnesou z vtipů tolik, jak by mohli, film je v humoru víc zaměřený na mileniály, ale mladé publikum nejspíš nebylo hlavní cílovkou. I když je možné, že se některé mámy pokusí do kina odtáhnout svá pubertální dítka. Scénář zvládá balancovat mezi gagy o generačních rozdílech a chvílemi, kdy se opravdu hraje na city. Zase tu máme oblíbený motiv „teprve v cizí kůži pochopíš druhého“, tentokrát ale propletený s tématy ztráty, nové rodiny a toho, že sblížit dva naštvané teenagery je občas těžší než najít životního partnera.

Samozřejmě, geniální dílo to není. Je tu občas až moc chaosu, opakování vtípků, poměrně zbytečné scény, kdy se postavy Curtis a Lohan nasoukají do absurdních kostýmů a dělají v nich pitomé věci. Všelijaké podzápletky se stěhováním do Londýna, stesku po mámě, chápavým partnerem babičky, hudební hvězdou… Tahle zbytečná vata jen ubíjí sílu těch stránek, které fungují. Ale díky nasazení herců se i slabší místa dají přežít. Hudba a atmosféra? Přesně to, co byste čekali. Vše je hravé, barevné, takový luxusní Disney Channel z paralelní reality, kde je pořád rok 2003. A to je v pořádku. V době, kdy nevíme, kde zase zítra padne vláda, ekonomika nebo nějaká bomba, je občas příjemné dostat film, který nám místo znepokojivých otázek nabídne známý, uklidňující příběh, kde se na konci všichni obejmou.

Pokud patříte k těm, kdo mají originál uložený v hlavě vedle vzpomínek na první MP3 přehrávač, tohle vás potěší. Dostanete zábavu, trochu sentimentu a hlavně důkaz, že i po dvaceti letech může film o výměně těl fungovat, pokud ho hrají ti správní lidé. Puberťáky asi nezasáhne naplno, ale pro mileniály a jejich rodiče to může být přesně ten rodinný večer, kde se spolu všichni zasmějí, byť jiným vtipům. A i když Mezi námi děvčaty 2 není nesmrtelná klasika, na dvě hodiny vám připomene, že být člověkem znamená snažit se porozumět druhému… a že občas k tomu stačí jen malý zázrak a špetka popkulturní nostalgie.

Teď se pokusme si vzájemně nezničit vztahy, kariéry a životy.