Recenze Nikdo 2: Dovolená, která končí s katanou v oku

Pokud jste si mysleli, že dovolená s rodinou je největší peklo na světě, pak jste ještě neviděli Hutchův itinerář.

Pokračování snímku Nikdo znovu přináší Bobu Odenkirkovi jeho netypickou roli všedního táty s rukama od krve místo od motorového oleje. V jeho podání zjistíme, že mezi rodinným výletem a krveprolitím může být jen tenká čára, většinou vyrytá do asfaltu tělem nepřítele. Režii tentokrát převzal indonéský specialista na kinetickou brutalitu Timo Tjahjanto, a i když scénář neoplývá psychologickou hloubkou, servíruje divákům devadesát minut rychlého, brutálního a překvapivě vtipného chaosu.

Hutch Mansell, kdysi vládní zabiják a dnes unavený rodinný muž, zkouší zalepit trhliny v manželství tím, že manželku (Connie Nielsen), děti a dokonce i svého tátu (Christopher Lloyd umí nakopat zadek i v 86 letech!) vezme na nostalgickou dovolenou do zapadákova Plummersville. Jenže místo prázdninové destinace ideální pro rodinnou idylku tu na hrdiny čeká městečko prolezlé korupcí, pašeráky a zločinným duem: zkorumpovaný šerif (Colin Hanks) je jen něžnou předehrou předtím, než na scénu vpluje zločinecká královna (Sharon Stone). Jenže když někdo sáhne na Hutchovu rodinu, dostane hodně rychle pěstí do zubů a možná ještě něčím ostřejším do oka.

Kamera se nezastaví ani na vteřinu, rána střídá ránu, zuby lítají do všech stran a každá rvačka připomíná smrtelný tanec s přesnou a brutální choreografií. Tjahjanto žene film vpřed jako kdybychom jeli na horské dráze. Není tu čas na dlouhé vysvětlování nebo duševní pochody hrdinů, prostě jedna krvavá atrakce střídá druhou: souboj v herně, kde se automaty mění ve zbraně, hořící skladiště, finále v rozpadajícím se zábavním parku… Kamera se nezastaví ani na vteřinu, rána střídá ránu, zuby lítají do všech stran a každá rvačka připomíná smrtelný tanec s přesnou a brutální choreografií.

Bob Odenkirk se vrací s nonšalancí sobě vlastní a rozdává vizitky s nápisem „profesionální vrah/táta“. Působí víc ve své kůži než v prvním díle, jeho údery jsou tvrdší, pohyby plynulejší, a přitom pořád zůstává tím chlapíkem znaveným krizí středního věku, který toho už zažil příliš. Chemie se členy rodinky i s padouchy funguje výtečně, ať už jde o bratra (RZA), nebo o staříka Lloyda, který i ve vysokém věku ukazuje, že důchod není důvod přestat střílet padouchy.

Příběh nás už nedokáže překvapit jako v prvním snímku. Stejné rodinné hádky, stejné dilema mezi normálním životem a likvidací padouchů, jen kulisy se změnily z ruského podsvětí na americkou zapadlou díru. Záporáků je tentokrát tolik, že se nikdo nemá čas pořádně rozehrát. Sharon Stone je sice geniálně přepálená a ví přesně, v jakém filmu hraje, ale její Lendina zůstává víc karikaturou než skutečnou hrozbou.

Nikdo 2 je přesně tím, čím chce být: béčko s luxusním rozpočtem. Tjahjanto kombinuje drsné vtípky s detailními zabijáckými kousky, takže se v jednu chvíli bavíme a vzápětí musíme přivírat oči nad další nakládačkou. Tenhle film nepotřebuje hluboké myšlenky, stačí, že dává pěstní odpověď na otázku, zda lze být zároveň dobrý táta a ještě lepší stroj na zabíjení.

Pokud vám první díl přišel jako dokonalá směs humoru a nečekaně brutální akce, navíc s netradičním hrdinou co nevypadá že ve fitku i spí, pokračování vás potěší dvojnásob. Je úderné, svižné, plné nápaditých bojových scén. Děj už tak nápaditý ani propracovaný není, nečekejme hluboké zkoumání myšlenky “co udělá s člověkem, když celý život vraždí?“. Nikdo 2 se s ničím takovým neobtěžuje. Dostanete prostě nášup toho, pro co jste přišli.

Zábavní park? Zábavu si ale každý představuje jinak.