Recenze: K-pop: Lovkyně démonů mísí pop a peklo dohromady v zábavnou melodickou harmonii

Chcete si broukat písně o traumatech, smát se vybuchujícím očím a zabíjet démony? My ano!

Existují filmy, jejichž samotný název působí jako špatný vtip, co se omylem dostal z hospody až na plátno. K-pop: Lovkyně démonů přesně takhle zní. A opak je pravdou: je tu nový fenomén, který zvládne pobavit děti, puberťáky i rodiče svou temperamentní animovanou jízdou v šíleném tempu a mixem magie, popkulturní hysterie a démonů v oblečcích. Možná si řeknete, že pokud budete dojatí u písně s názvem Soda Pop, jste zralí na návštěvu u psychiatra, ale asi už to tak dopadne…

Příběh se točí kolem dívčí K-pop skupiny Huntrix, která na pódiu rozdává úsměvy a hity, zatímco v zákulisí chrání svět před démony. Jakoby Taylor Swift byla zároveň Buffy, přemožitelka upírů. Největší hvězdou je Rumi, hrdinka s démonickou stopou v DNA, kterou se snaží zoufale schovat pod rukávy. Do toho se na scéně objeví Saja Boys, nejen hudební konkurence, ale boyband složený z démonů, který chce zničit Huntrix a připravit o duše jejich fanoušky. Výsledkem je cosi jako hodně, hodně odvázané Ledové království. 

Co dělá tenhle film tak návykovým, je jeho drzost. Nápad, na kterém snímek staví, je naprosto absurdní, ale je podán s takovou suverenitou, že přistoupíte na jeho hru a připadáte si jako patnáctiletá fanynka kapely. Autoři budují vlastní mytologii, která bere K-pop stejně vážně jako Tolkien elfí jazyk. Je to směšné i fascinující zároveň. A v jádru to není jen o zpívajících holkách s magickými schopnostmi, ale o přijetí sebe sama, i těch částí, které bychom nejraději vymazali. Rumi je v tomhle ohledu dokonalou hrdinkou, rozpolcená, zranitelná a zároveň odhodlaná. Její vztah s démonickým Jinuem je pro změnu šťavnatě ambivalentní: je to romance, manipulace, nebo jen další PR trik démonů? I když kolegyně Rumi jsou trochu upozaděny, díky tomu snímek funguje, protože se plně soustředí na její příběh a netříští naši pozornost ani sympatie.

Sice nejde o Avatar, ale i tak si užijeme originální podívanou, protože růžová, fialová a tyrkysová se předhánějí, kdo vám vypálí sítnici dřív.Jak to vypadá po vizuální stránce? Sice nejde o Avatar, ale i tak si užijeme originální podívanou, protože růžová, fialová a tyrkysová se předhánějí, kdo vám vypálí sítnici dřív. Inspirace Spider-Versem je jasná, ale vlastní styl nezapře, postavy tancují a bojují s tak realistickou choreografií, že by se za ni nemusela stydět ani skutečná K-pop scéna, ani Jackie Chan. Do toho přidejte absurdní vtípky, kdy se oči promění v kukuřici a vybuchnou v popcorn, a dostanete humor, který je stejně infantilní jako geniální.

Hudba je samozřejmě samostatnou kapitolou. Nejde jen o chytlavé refrény v příjemném tempu, tady písně přímo ženou děj kupředu a jsou plnohodnotnou součástí snímku. Každá skladba má smysl: Golden je manifest sebevědomí, This Is What It Sounds Like zase vypráví o přijetí sebe samého. A Soda Pop je tak nakažlivá, že by ji Světová zdravotnická organizace měla zařadit mezi virová onemocnění.

Tempo filmu je vražedné, útok na naše smysly brutální, a to vše v nejlepším slova smyslu. Stopáž sotva přesáhne hodinu a půl, ale divák má pocit, že strávil celý den v zábavním parku a projel se na několika horských drahách, prošel strašidelným domem, dal si cukrovou vatu a odnáší si připitomělý úsměv i hlavu přesycenou dojmy. Jde o geniální film? Ne, jde o nakažlivou, prvotřídní a zároveň nenáročnou zábavu pro mnoho věkových kategorií, a vytvořit něco takového, to geniální je.

Hudební hvězdy si nemohou dovolit dlouhé pauzy.

Kdo by nepřijal pozvání na rande zprostředkované démonickým tygrem?

Zábava se střídá s dramatem jako by se nechumelilo.