Přestávka skončila, prosíme diváky, aby se vrátili do sálu.
Světový fenomén, muzikál Čarodějka, je zpátky. Po loňském neočekávaném úspěchu se vracíme do země Oz, aby nám režisér Jon M. Chu a scenáristé Winnie Holzman a Dana Fox dovyprávěli načatý příběh. Ti znalí slavné broadwayské předlohy tuší, co můžou od děje očekávat, pro nové fanoušky je tu však plno překvapení a nečekaných zvratů.
Příběh začíná tam, kde jsme hrdiny opustili na konci prvního snímku. Elphaba je nepřítelem Ozu č. 1, přežívá v ústraní hlubokých lesů a se znepokojením sleduje, jak ji veřejnost čím dál tím víc nálepkuje přezdívkou Zlá čarodějnice ze Západu a připisuje jí vše špatné, co se v říši děje, i když pravda je ve skutečnosti někde trochu jinde. Za nitky totiž v pozadí tahá Madame Morrible spolu s legendárním Čarodějem a ke svým účelům využívají Glindu, z níž se stal Elphabin protipól, tzv. Dobrá čarodějka. Mezi dívkami však kdysi vzniklo pevné přátelské pouto, které stále přetrvává, a to Čaroděj i Morrible silně podcenili. Všechno se však komplikuje, když obrovská bouře přivane do země Oz Dorotku z dalekého Kansasu a nastává chaos, který zamíchá úplně vším.
Tak se zhruba, bez větších spoilerů, prezentuje druhá polovina Čarodějky, která se silně prolíná (celkem logicky) s dějem v Čarodějovi ze země Oz a potkáváme v ní nejen Dorotku a Tota, ale také Strašáka, Plecháče a Zbabělého lva, kteří tu hrají poněkud překvapivé role. Co se týče příběhu, tak je, oproti první části, pokračování trochu uspěchané a o něco méně velkolepé (přeci jen se nic nevyrovná závěru s Defying Gravity). Ale kdo zná předlohu, tak tuší, že první polovina Čarodějky je prostě silnější.
Je to něco, s čím musel Jon M. Chu pracovat a měl potenciál to trochu zvrátit, ale bohužel ho do jisté míry promarnil. Když je 2,5hodinové divadelní představení adaptováno do dvou částí, které mají dohromady téměř dvojnásobnou stopáž, tak divák čeká, že bude děj trochu víc rozveden a doplněn o další prvky (které třeba najdeme v knižní předloze, ale do jevištního muzikálu se nevešly).
To se však nestává. Děj je doplněn pouze o flashbacky, bez kterých bychom se obešli. Zároveň je příběh i trochu uspěchaný (jako v předloze) a hlavní dění, které nastává s příchodem Dorotky, je šíleně zbrklé a je škoda, že Chu s tím nepracoval trochu více a zůstal v tomto ohledu až příliš věrný předloze.
Všechna hudební čísla více než splní očekávání, a to jak z hlediska pěveckého, tak hudebním zpracováním a choreografiemi.I přes to můžeme mluvit o skvělém zpracování po téměř všech stránkách a fanoušci původního muzikálu budou více než spokojeni. Všechna hudební čísla více než splní očekávání (zvláště pak např. As Long As You’re Mine, No Good Deed nebo For Good), a to jak z hlediska pěveckého, tak hudebním zpracováním a choreografiemi.
Tvůrci přidávají do příběhu i dvě nové sólové písně pro každou z protagonistek, které jsou až okatou snahou o získání Oscara za původní píseň. Zda se to povede je však otázkou, ani jedna z nich totiž bohužel není ničím zvlášť zapamatovatelná, což je škoda.
Naopak velmi zapamatovatelné jsou výrazné vizuály. Oz, Mlaskalov, hrad Kiamo Ko i další lokace jsou barevné, plné detailů a zkrátka skvěle adaptované na velké plátno. Za pochvalu stojí i praktický make-up a kostým Plecháče. I proto pak trochu zarazí poněkud podivné efekty u Strašáka, který rozhodně mohl být o něco lépe zpracovaný. Ale Strašák je skutečně jediným vizuálním nedostatkem, v jinak třpytivé a bohaté podívané, kde hrají hlavní roli přepychové kostýmy Glindy, ale i detailně propracované vzhledy ostatních postav.
Ovšem barevné kostýmy jen pomáhají hercům dotvářet jejich charaktery. A všichni zde odvádí skvělou práci a do druhé části vstupují snad s ještě větším nasazením než v první polovině. Ariana Grande a Cynthia Erivo opět potvrzují, že byly skvělými volbami pro Glindu a Elphabu. Je znát, že si svých postav opravdu váží a s láskou k původnímu muzikálu dávají do svých výkonů opravdu vše, o perfektních pěveckých výkonech nemluvě.
Skvělý je i zbytek obsazení – Jeff Goldblum je opět správně excentrický jako Čaroděj, Jonathan Bailey nepostrádá ten laskavý šarm tak důležitý pro Fiyera, Ethan Slater dává Boqovi nečekanou dávku hloubky a Marissa Bode září jako nepochopená Nessarose. Nejslabším článkem je jindy skvělá oscarová Michelle Yeoh, která sice neodvádí vyloženě špatnou práci, ale její postava trochu postrádá drive a podává výrazně nejslabší hudební výkon, což má za následek, že nás její sólové momenty trochu vytrhávají z napínavých hudebních čísel.
Čarodějka: Druhá část je bezesporu velkolepou podívanou, i když o něco méně než první polovina. Příběh plynule navazuje tam, kde přestal a propojuje se i s Čarodějem ze země Oz. Některé prvky jsou trochu uspěchané a je škoda, že je Chu trochu nerozvedl i vzhledem k delší stopáži. Snímek je však věrnou adaptací své divadelní předlohy a tvůrci opět dokazují, že prostě umí převést muzikál na velké plátno se vším všudy – od výrazných vizuálů, přes scénografie až po pompézní hudební čísla. Čarodějka se prostě nestydí za to, že je muzikálem, a to je dobře. I přes pár nedostatků tak chytne diváka za srdce a fanoušek původního představení bude více než spokojen.
Vítejte v mé bažině!
Když si uvědomíte, že jste to s tím předplatným časopisů přehnali.
Chcete vidět trapný trik s cihlou?
Čarodějka: Druhá část / Wicked: For Good
Čarodějka: Druhá část je bezesporu velkolepou podívanou, i když o něco méně než první polovina. Příběh plynule navazuje tam, kde přestal a propojuje se i s Čarodějem ze země Oz. Některé prvky jsou trochu uspěchané a je škoda, že je Chu trochu nerozvedl i vzhledem k delší stopáži. Snímek je však věrnou adaptací své divadelní předlohy a tvůrci opět dokazují, že prostě umí převést muzikál na velké plátno se vším všudy – od výrazných vizuálů, přes scénografie až po pompézní hudební čísla. Čarodějka se prostě nestydí za to, že je muzikálem, a to je dobře. I přes pár nedostatků tak chytne diváka za srdce a fanoušek původního představení bude více než spokojen.
- Hodnocení
