Recenze SOS: Krvavá, cynická a zlomyslně zábavná fantazie o šéfovi, který dostane, co zaslouží

Čekáme, kam až soupeření dvou eg zajde.

Linda Liddle v podání Rachel McAdams je korporátní duch. Ten typ člověka, kterého míjíte na chodbě a za pět sekund si nejste jistí, jestli tam vůbec byl. Nosí barvy připomínající bahno po dešti, kolegové se jí vyhýbají a její sociální projev připomíná nervózní pokus o vyskočení z vlastní kůže. Ale po letech oddané dřiny ji konečně čeká povýšení… Tedy kdyby současný ředitel nezemřel a na jeho místo nenastoupil jeho arogantní syn Bradley Preston (Dylan O’Brien), který je loajální leda ke svým pitomým kamarádíčkům z vysoké.

Jenže pak přichází letecká nehoda při služební cestě, kterou přežijí jen tihle dva. Z korporátní džungle se přesunují na tropický ostrov, kde se manažerská hierarchie rozpadá: Bradley má zraněnou nohu, nulové dovednosti a stále pocit, že je šéf. Linda má znalosti o přežití v divočině, trpělivost a poprvé v životě skutečnou moc. A tady začíná ta pravá zábava. Bradley hladoví, žízní, kňourá a postupně zjišťuje, že vůdcem můžete být jen tehdy, když máte ostatním co nabídnout. A Linda zatím kvete.

Po dlouhém čekání se Sam Raimi vrací a jede na plný plyn.Po dlouhém čekání se Sam Raimi vrací a jede na plný plyn. Užívá si krvavý černý humor a sem tam nějaké to zvracení, všechno na pozadí krásných kulis exotického ostrova. A my jen čekáme, kam až soupeření dvou eg zajde. Krev tu není proto, aby šokovala, ale aby pobavila. Některé scény jsou tak zbytečně nechutné, že se smějeme dřív, než se stihneme zhnusit. A ano, pár lidí z kina možná odejde. Slabší kusy. Ostrov přežijí jen silní.

McAdams si tenhle film evidentně užívá jako dovolenou bez stylisty a bez zábran, její obsazení rozhodně dodává SOS kvalitu a potřebný zájem u diváků, kteří by jinak na nějaký Raimiho krvák určitě nezavítali. Linda je hrdinka, která byla až příliš dlouho tlačena ke zdi, ale teď po ní vylezla a sedí na ní. O’Brien je dokonalý terč. Jeho Bradley je zosobněním všech toxických bossů, kteří si myslí, že svět funguje jen proto, že oni existují. Sledovat, jak se tenhle typ člověka mění v bezmocný balík masa odkázaný na milost zaměstnankyně, ke které neměl špetku úcty, bude pro některé diváky čistá terapie.

SOS nevyhraje žádnou cenu za originalitu. Je to kombinace Trojúhelníku smutku, Misery nechce zemřít a Trosečníka, kdyby byl Wilson sexistický kretén. Tempo místy kolísá a druhá polovina se trochu opakuje, ale i to působí vlastně tematicky. SOS ale přesně ví, čím chce být: brutálně zábavným hororovým thrillerem, který vám dovolí představit si, že váš šéf konečně dostal, co si zaslouží.

Krvavá, cynická, zlomyslně zábavná fantazie o tom, jak se moc obrací proti těm, kteří ji zneužívají. Není extrémně originální ani šokujícím způsobem promyšlená. Ale i tak je dost dobrá. SOS je přesně ta láhev se vzkazem, kterou chcete najít. A ten vzkaz říká: „Pomoc nepřijde.“

„Promiňte, šéfe, velikost vašeho ega se mi nevejde do grafu.“