Recenze: Navždy s tebou? Romantika, která není hloupá, podbízivá, a přiměje vás k zamyšlení i zasmání

Mít výčitky celý život je jedna věc, ale mít je celou věčnost?

Strávit celý život s jedním partnerem, to je pro mnohé sen, pro ty znalé pořádná fuška. A co kdyby ani smrtí váš milostný příběh neskončil, bylo by to vůbec k vydržení? Tahle neotřelá romantická komedie, která umí i pořádně zabolet, má skvělé obsazení, příjemný retro nádech, zábavně bizarní vedlejší postavy, a vyhýbá se spoustě klišé. Hraje podle svých vlastních pravidel a může velmi příjemně překvapit i ty, kteří by jinak na žánr jakkoli zavánějící emocemi nesáhli ani čtyřmetrovou kopřivou.

Joan a Larry spolu prožili život se vším všudy, manželství plné lásky, hádek, stresu z hypotéky, rutiny, ticha a těch okamžiků, kdy spolu mluvíte, jako byste se ani neměli rádi, ale ve skutečnosti jde o tu nejhlubší formu oddanosti. Jenže Larry náhle zemře a probudí se v posmrtné čekárně zase jako své mladé já (Miles Teller). “Tady se vracíte do své nejšťastnější formy,” vysvětluje mu jeho posmrtná koordinátorka (Da’Vine Joy Randolph). Teď už jen počkat, až nadejde i Joanin čas, a mohou spolu zamířit na věčnost, dokonce si mohou přesně vybrat, jak bude vypadat (třeba jako Výmarská republika bez nácků). Když jeho životní družka dorazí v těle Elizabeth Olsen, čeká na ni ale překvapení. Vedle Larryho je tu i Luke (Callum Turner), její první muž, který zemřel jako válečný hrdina, čekající šedesát let na svou osudovou lásku.

A tak se rozjede láskyplné peklíčko. Měla by být Joan oddaná muži, se kterým strávila život, nebo zkusit prožít ten, o který přišla? Kdyby Luke nezemřel, vydrželi by spolu? Nebo by ho snad opustila pro Larryho? Co vlastně váží víc: krátká a dokonalá vášnivá láska, která nestačila projít žádnými životními zkouškami? Nebo racionální partnerství, které přežilo všechny erupce i nudu každodennosti? 

Nepodbízí se, umí být hořkosladký, má lidské a chybující hrdiny.Snímek se výjimečně vyhýbá tomu udělat z jednoho z mužů záporáka. Nikdo tu není grázl, což je možná ten nejkrutější detail: možná si oba zaslouží být vybráni, ale Joan je jen jedna. Divák dostává hravé otázky o smrti, o věčnosti, o tom, kdo tu vlastně tahá za nitky. Herecké výkony tu odvádí svou práci. Teller je sebeironický, lehce uťápnutý, solidní. Olsen by si zasloužila od scénáře v roli Joan více nuancí a méně hysterie. Věříme jí však, jaké prožívá štěstí i bolest ze zlomeného srdce zároveň, když před sebou vidí své osudové muže. Turner? Dokonale z něj dýchá nostalgie první lásky.

Třetí akt se trochu zamotá, ale nakonec se snímek do cíle úspěšně dostane. Celou dobu zvládne žonglovat našimi emocemi a udržet si při tom nadhled a lehkost, i když nás občas bolestivě dloubne pod žebra nějakou nepříjemnou otázkou. Jsme vůbec schopni milovat někoho celý život? Nebo dokonce celou věčnost?

Jaký je tenhle film? Vtipný, kousavý, existenciální, přitom neuvěřitelně lidský. Nepodbízí se, umí být hořkosladký, má lidské a chybující hrdiny. Je o tom, že láska není magnetická síla mezi dvěma dokonalými dušemi, ale špinavý, krásný, bolestivý proces přijímání, že jsme všichni tak trochu rozbití. A že i kdyby nás místo smrti čekala věčnost, naše rozhodnutí by byla pořád stejně složitá, ne-li těžší.

Zajímavé, jak v životě děláme vědomě spoustu špatných rozhodnutí i když víme, že žijeme jen jednou a jednoho dne to všechno… skončí. Naši hlavní hrdinové už zemřeli a zjistili, že teď mohou prožít další život, ale věčný. Jak to ovlivní jejich rozhodnutí tentokrát? Je to zvláštní, absurdní, metafyzické a… dráždivě upřímné. Filmy jako tenhle “už se dneska netočí”, jak si často posteskneme. Navždy s tebou? může být novodobou romantickou klasikou. Tak tady ji konečně máme, važme si jí.

„Ach vy tři zamilované hrdličky!“

Mezi Joan a Lukem stále cítíme zamilovanou nervozitu…

… zato mezi ní a Larrym je něco, co vzniká jen díky mnoha letům spolu.