Recenze: Přání k narozeninám: Křtiny láká nejen na vynikající obsazení

Občas se stane, že se mezi českými filmovými komediemi 21. století přeci jen objeví nějaká, která nabídne nějaký přesah.

Tedy, co se toho přesahu týče, není to – jak se dalo čekat – o tom, že se ze všech situací, do kterých se postavy dostanou, podaří vykřesat maximum vtipného. Jde o to, že stejně jako v první části vezmou tvůrci v čele s režisérkou a spoluscenáristkou Martou Ferencovou a s producentem/ střihačem/spoluscenáristou Adamem Dvořákem zcela jednoduchý koncept, v tomto případě tedy křtiny, a vystaví kolem něj příběh, který rozhodně není nijak banální a primitivní. Samozřejmě, musí se znova počítat se značnou nadsázkou a tolerancí vůči nelogičnostem, nicméně ve výsledku se jedná o komedii, která potěší. Tím bychom klidně mohli celou recenzi uzavřít.

Ale OK, pojďme si některé věci ještě přiblížit. Co se zápletky týče, ponechme pro lepší přehlednost jména hereckých představitelů a představitelek: Simona Babčáková porodila Matějovi Hádkovi dceru. Babička Eva Holubová tak nějak počítá s tím, že bude křtěná po ní, tedy Líba. Jenže se může stát, že tomu tak nebude, což moc nezajímá dědu Jaroslava Duška, protože mu je záhadou, jak se mohly po přepadení objevit na zemi v klenotnictví jeho klíče. Zřejmě byl v minulosti policejním vyšetřovatelem, takže k překvapení dvou policajtů se případu ujme. My přitom dobře víme, že na vině je roztěkaný Jaroslav Plesl (Richard Kvíčala, co má i svůj vlastní, poměrně výstižný song), který pod vlivem neočekávatelných událostí nechtíc udeřil do hlavy prodavačku Aničku Polívkovou. Ta si tudíž nic nepamatuje, čehož bude dobré využít pro zařízení svého alibi. Jako optimální řešení se jeví udělat z ní svoji partnerku. A jak budou do všeho zapleteni David Švehlík a Táňa Pauhofová, kteří mají na rodinu Evy Holubové taky značné konexe?

Film takový přístup může výrazně oživit, ale zároveň není snadné uhlídat kontinuitu a ucelenost příběhových linek.Režisérka Marta Ferencová zjevně dává hercům a herečkám prostor pro improvizaci, což se tváří býti fajnovou, ale přitom velice ošemetnou disciplínou. Film takový přístup může výrazně oživit, ale zároveň není snadné uhlídat kontinuitu a ucelenost příběhových linek, protože i v Přání k narozeninám: Křtiny pochopitelně sledujeme počínání postav paralelně. Tohle naprosto skvěle zvládá Irena Pavlásková (Fotograf, Vánoční příběh), nicméně v této novince to není ani tak o nějakém nectění scénáře, nýbrž o možnosti si prostě před kamerou jen tak zablbnout, čehož v největší míře využívá Matěj Hádek, což není pokaždé ku prospěchu … ale vlastně ani na škodu. Protože jím představovaný Karel má „paměť akvarijní rybičky“, jeho scény se Simonou Babčákovou celkem pobaví. Ovšem nutno dodat, že pokud byla v jedničce duší celého filmu Veronika Khek Kubařová, tentokrát se jí stává jednoznačně Anička Polívková v úloze amnézií trpící (ale jinak roztomilé) prodavačky Vlastičky.

Tady asi nebude od věci upozornit, že došlo na určité změny v obsazení, kdy Igora Orozoviče nahradil Tomáš Měcháček a právě za Veroniku Khek Kubařovou přišla Táňa Pauhofová. V tomto směru netřeba se ničeho bát, jelikož oba nováčci výborně zapadli. Daleko složitější je, že není vždycky zrovna příkladně dodržována trojí jednota místa, času a děje. Avšak Adam Dvořák dobře zná vkus českých diváků – ví, co odpustí, a díky svým dvacet roků trvajícím zkušenostem taky ví, jak nezklamat jejich očekávání. Tahle série navíc přináší archetypální postavy. To znamená, že je skutečně pravděpodobné, že se v nich diváci a divačky uvidí, eventuálně v nich uvidí někoho, koho znají. Na druhou stranu, srovnávání s rodinou Homolkových není úplně namístě, což ale jistě nikoho nepřekvapí.

Přání k narozeninám: Křtiny je film, kterému jeho předchůdce v roce 2023 nastavil laťku celkem vysoko, protože návštěvnost v kinech přesáhla 270 tisíc. Může na tohle číslo dosáhnout dvojka? Tak určitě, protože se nese ve stejném duchu a v obsazení najdeme řadu hereckých stálic, což je v případě daného (sub)žánru vždycky důležité. Tentokrát se tvůrci snaží napodobit taky některé známé francouzské komedie. A nutno dodat, že vcelku zdárně, ač bychom nepochybně uvítali například dynamičtější slovní výměny, což se tedy týká především linky Kvíčaly a Vlastičky. Film se sice hlásí k lidovosti, leč rozhodně ne tak výrazně jako třeba tituly od Tomáše Svobody (Hodinový manžel, Dvě nevěsty a jedna svatba) nebo Rudolfa Havlíka (Po čem muži touží, Franta mimozemšťan), případně jako Vyšehrad Dvje či Za vším hledej ženu. Přání k narozeninám: Křtiny představuje taky nenáročnou oddychovou podívanou, avšak na rozdíl od těch ostatních uvedených se nesnaží se prezentovat jako něco, čím vlastně není.

Nejdříve u stolu a později i pod stolem.