Recenze Krvavá nevěsta: Hra začíná: Když se modrá krev mění v rudý gejzír pro naši potěchu

Čerstvě vymačkaný fresh ze zlých boháčů divákům stále chutná.

Svět hororu je v posledních letech zaplaven sequely, které se snaží vyždímat poslední kapku krve z kdysi originálního nápadu. Pokračování Krvavé nevěsty sice teoreticky trpí stejným neduhem, ale v praxi naštěstí funguje, i když už nedosáhne té geniální jednoduchosti svého předchůdce. Režisérské duo Matt Bettinelli-Olpin a Tyler Gillett se rozhodlo, že když už nemohou podruhé šokovat minimalistickou elegancí, prostě přiloží pod satanský kotel tak moc, až nebudeme stíhat vnímat nedostatek originality. První díl byl atmosférickou hrou na schovávanou, kde se rodinné tradice snoubily s lovem s kuší. Dvojka je naproti tomu zběsilý úprk skrze složitou mytologii, která je sice zmatenější než člověk s kocovinou, ale pořád dokáže být ukrutně zábavná.

Příběh nás vrací zpátky do hry přesně ve chvíli, kdy jsme Grace (Samara Weaving) opustili. Tahle fenomenálně vytočená a zároveň traumatizovaně odevzdaná filmová nevěsta, která se jako jediná může rovnat té Tarantinově, se pokouší vykouřit svou první cigaretu na doutnajících troskách sídla Le Domasových. Její svatební šaty vypadají, jakoby v nich absolvovala šichtu na jatkách, a žluté tenisky jsou jediným zářivým bodem v téhle černočerné komedii. Jenže místo zasloužené terapie a doživotní renty se objevuje Elijah Wood. Psychopaticky slizký a brilantně neodolatelný Wood s ledovým klidem vysvětlí, že přežitím první noci se rozehrála další, ještě krutější hra. Grace musí svést boj o přežití do úsvitu s dalšími satanskými dynastiemi, které si chtějí urvat svůj kus moci. A aby motivace nebyla jen o její vlastní kůži, tvůrci do hry přihazují její odcizenou sestru Faith (Kathryn Newton). Každý, kdo má sourozence, ví, že se s nimi dá vycházet jen tehdy, když máte společného nepřítele.

V čem hororová pokračování obvykle selhávají? Většinou se snaží moc vysvětlovat. A tady se dvojka nebezpečně kolébá na hraně. Scény, kde se řeší hierarchie pekelných rodin a dědická práva, působí jako nekonečný návod ke stolní hře, kterou nikdo z nás nechtěl hrát. Naštěstí ve chvíli, kdy hrozí, že divák začne zívat nad ušlechtilými rodokmeny, režiséři nám vmetou do obličeje kýbl krve. A další a další.

Je stále ve stejných šatech, stále vraždící boháče, kteří si to plně zaslouží.Baví opět i vedlejší postavy: třeba Sarah Michelle Gellar jako krutá aristokratka je naprostým opakem své ikonické Buffy, zatímco cameo Davida Cronenberga působí jako požehnání od samotného hororového papeže. Slabinou filmu zůstává fakt, že Grace se už nemá kam vyvíjet, už v prvním díle se proměnila z oběti v predátora. Je stále ve stejných šatech, stále vraždící boháče, kteří si to plně zaslouží. Ten vtip, který byl poprvé skvělý, se už trochu okoukal. Nicméně tempo filmu, množství prolité krve a dynamika mezi sestrami to vynahrazuje.

Závěrečná svatební sekvence, symbolický opak úvodu prvního filmu, dává snímku možnost definitivně se utrhnout ze řetězu a ukáže nám, že i když je tento sequel v podstatě nadbytečný, je sakra zábavný. Sice méně precizní než originál, ale ta energie, se kterou cupuje elitářství na kusy, je nakažlivá. Pokud milujete koukat na noblesní interiéry, po kterých se rozstříkávají vnitřnosti jejich majitelů, nemá smysl dlouho váhat. Sledovat, jak se těm nejbohatším zmetkům světa dějí ty nejstrašnější věci, totiž zůstává nejlepší formou katarze pro každého, kdo každý měsíc smutně kouká na stav svého bankovního účtu před výplatou.

Sourozenecké vztahy může utužit třeba společné běhání.