Recenze: Pět švestek aneb natočil Jan Svěrák další divácký hit?

Oscarový režisér vyrazil do Řecka a vzal s sebou pětici zkušených českých herců a hereček.

Obecná škola, Kolja, Tmavomodrý svět, Vratné lahve, Akumulátor 1, Jízda, Tři bratři a vlastně i Kuky se vrací. Každý z těchto projektů byl v době uvedení buď hojně navštěvovanou filmovou událostí, anebo si vysloužil uznání od kritiků. Minimálně první čtyři vyjmenované se dodnes naprosto zaslouženě pyšní vysoké divácké oblibě, jelikož patří skutečně k tomu absolutně nejlepšímu, co u nás po roce 1989 na poli kinematografie vzniklo. Po strništi bos se jenom chvílemi rozpomíná na proslulou svěrákovskou poetiku, zatímco Betlémské světlo je už vyloženě nejméně svěrákovským počinem Jana Svěráka. Jeho novinka nazvaná Pět švestek potvrzuje, že se jedná o naprosto vynikajícího režiséra, který má řemeslo v malíku a z herců a hereček dokáže vždycky dostat to úplně nejvíc nejlepší. Jenže režie pochopitelně není při práci na audiovizuálním titulu jedinou důležitou složkou.

Říká se – a je to svatá pravda – že podle nedobrého scénáře nenatočil kvalitní film ani ten nejlepší režisér. Dalo se předpokládat, že na scenáristickou genialitu Zdeňka Svěráka prostě dosáhnout nepůjde, nicméně vypravěčský talent jeho syn přece má mimořádný (i jeho román Bohemia se pěkně čte). Filmový scénář však představuje jiný formát a kód k jeho napsání se mu stále nepovedlo rozlousknout. Takže budeme svědky několika poněkud rozpačitějších scén, u kterých není jisté, co jsme si z nich měli přesně odnést. A zároveň se může stát, že pro leckteré diváky a divačky nebude jednoduché se do příběhu dostat. Zdeněk Svěrák vypomáhal pouze s něčím, čemu sám říká „proveselování“. A mnozí se s největší pravděpodobností budou (oprávněně) domnívat, že ty nejvtipnější momenty, kterých se v Pěti švestkách dočkáme, vymyslela legenda, která v březnu oslavila devadesátiny.

Nutno dodat, že příležitostí se hlasitě a upřímně zasmát poskytuje tato komedie dost nadprůměrný počet – oproti ostatním z těch, které vznikly v tomto století. Za ty roky máme vysledováno, že tuzemským filmařům většinou stačí, když se diváci a divačky ideálně zasmějí za celou stopáž třikrát. Tentokrát se smějeme věcem, které vlastně k smíchu tak docela nejsou, ale autorovi šlo o to se na stáří podívat s nadhledem a s tím, že to v žádném případě nemusí být posmutnělá etapa. Avšak není to o tom, že by ty nejdůležitější postavy neměly ani k stáru o životě páru, takže milionová návštěvnost jako u Vratných lahví se očekávat nedá. Tím spíše, že ač sledujeme počínání seniorů, hereckou úlohu pro svého tatínka pan režisér nenašel.

Loď na moři se sice může nepříjemně kymácet, ale na to se dá zvyknout, a pak už můžou víceméně následovat jenom chvíle pohody, obzvlášť když se na palubu zadaří propašovat měkké a halucinogenní drogy.Motivace postav jsou osekané na minimum a prakticky každá má nějaký handicap, na který jakoby se jaksi pozapomínalo. Na povrch se dostává akorát v případě, kdy má posloužit buď nějakému vtipu, nebo snaze o dojetí, které se ovšem nedostavuje s takovou intenzitou, jako v režisérových předchozích projektech. Věra se dozvěděla něco, co nechtěla, a závan vzpomínek ji záhy připomněl dobu, kdy s kamarády Emanem, Rudánkem, Jindrou a s kamarádkou Lucií jezdívali k moři. Teď už je všem kolem osmdesáti a jejich dětem se taková výprava asi nebude líbit, nicméně to nebude překážkou k tomu, aby ji realizovali. Loď na moři se sice může nepříjemně kymácet, ale na to se dá zvyknout, a pak už můžou víceméně následovat jenom chvíle pohody (podtrhnuté jednou výjimečnou pasáží), obzvlášť když se na palubu zadaří propašovat měkké a halucinogenní drogy. Tak to bude, tak to je.

Pět švestek je film, který rozšiřuje poměrně dlouhou řadu českých filmů, které se alespoň částečně odehrávají v zahraničí. To sice na první pohled působí lákavě, nicméně tenhle krok se doopravdy vyplatil jen hrstce, včetně Líbáš jako ďábel nebo Ostrova. Letošní podívaná nemá zrovna širokou cílovou skupinu, ale je třeba zdůraznit, že Dana Syslová, Oldřich Kaiser, Jan Vlasák, Lenka Termerová a Petr Kostka hrají opravdu skvěle! Nějaké nominace na Českého lva a možná i Ceny české filmové kritiky se předpokládat dají. Jeden z největších kandidátů na nejlepší domácí film roku však přeci jen znovu zůstává za očekáváním. I proto, že zjevně zcela nevyužívá potenciál svého odvážného, zajímavého námětu, a že je poněkud nevyvážený, co se týče té komediálnosti.

Děti mají obavy z toho, co jejich staří rodiče dělají …