Věhlasný Ridley Scott přepnul po osmdesátce na vyšší stupeň a zásobuje nás mnoha tituly různých žánrů i kvalit.
Jako režisér Ridley Scott v roce svých osmdesátých narozenin (2017) představil svůj špatný návrat k Vetřelci, tentokrát s podtitulem Covenant. Zároveň vydal o poznání sugestivnější Všechny prachy světa, které lze rozhodně doporučit všem, kteří je ještě neviděli. Poslední souboj šel do kin v době pandemie, nicméně svoje diváky a divačky si podle očekávání našel. Klan Gucci by býval zasluhoval delší předprodukční fázi, nicméně v ledasčem ho zachraňuje fajnové obsazení. Napoleon naopak doplatil na moderní styl a poněkud zrychlenou a neuváženou postprodukci. Gladiátor II předčil očekávání a vlastně důstojně navázal na nedostižný originál z roku 2000. Teď si tedy britský tvůrce znovu posvítil na sci-fi, se kterou kdysi zabodoval i díky Blade Runnerovi, … a stvořil jeden z nejméně záživných filmů svojí kariéry!
Elektřina funguje, jídla je dostatek, dá se létat letadlem a ostatní lidé se po té virové pandemii ještě nestihli proměnit ve zvířata.Post-apokalyptický svět může mít různé podoby – viz například Posel budoucnosti, Potomci lidí, Kniha přežití nebo Cesta. V posledním uvedeném počinu se objevuje taky Guy Pearce, jenž zažívá dystopické déjà vu znovu ve Vzhlížet ke hvězdám. Zatímco snímek Johna Hillcoata je drsný a syrový, v tomto letošním je post-apokalyptický svět vykreslený velice nepřesvědčivě. Elektřina funguje, jídla je dostatek, dá se létat letadlem a ostatní lidé se po té virové pandemii ještě nestihli proměnit ve zvířata. Snad s výjimkou těch na letišti v Grand Junction, kterým všechny ty změny oproti normálu poněkud pochroumaly psychiku. Vévodí jim Darlene v dalším krásném podání Allison Janney. Obecně platí, že přítomnost ženských postav, z nichž tou nejdůležitější je Cima s tváří Margaret Qualley, tomuto snímku nesmírně prospívá.
Do doby, než se s Cimou setkáme, se na Vzhlížet ke hvězdám jen složitě hledají jakékoli přednosti. Expozicí se do značné míry pronudíme, na čemž nic nezmění ani přítomnost psa Jespera, jehož osud není složité si spočítat. Ridley Scott vlastně nikdy nebyl vyhlášený worldbuilder (ostatně i z jeho historických projektů působí kupříkladu Království nebeské dost sterilně). V tom se liší od Jamese Camerona či Stevena Spielberga. Jenže, zatímco první jmenovaný si pořád jede svoji vlastní nejvyšší a de facto nedosažitelnou ligu, ten druhý letos se Dnem odhalení také výrazně klopýtnul. Vzhlížet ke hvězdám občas nutí přemýšlet nikoli o samotném příběhu, ale o tom, co všechno bylo nutné realizovat pro to, aby bylo možné natočit záběr, který zrovna sledujeme. To nikdy není dobré. Nicméně ledacos nasvědčuje tomu, že tohle nejde za scenáristou Markem L. Smithem (REVENANT Zmrtvýchvstání, Dcera divočiny), jako spíše za autorem předlohy Peterem Hellerem.
Určitě nebude od věci se zastavit nad kameramanem Erikem Messerschmidtem, jenž hned za svůj první celovečerák získal Oscara. Jednalo se o drama Mank a vzbudilo to jisté kontroverze, protože hercům a herečkám nebylo často vidět do očí, což představuje naprostý základ filmařiny! Nicméně, černobílé provedení nakonec znovu u hlasujících zarezonovalo. Ve Vzhlížet ke hvězdám nejednou sledujeme neodpovídající velikost záběru, kvůli čemuž není možné přečíst všechno podstatné, a z hlediska kompozicí můžeme v některých momentech dostat pocit, že za kamerou stál spíše student filmové školy, který předpoklady asi má, leč nedokáže je prodat. A to ani při neakčních sekvencích, natož při těch akčních, se kterými se šetří a kterým by slušela větší nápaditost. Jakkoli je hezké, že při nich můžeme mít někdy pocit, že sledujeme western.
Vzhlížet ke hvězdám je fakt lepší na noční obloze, protože tohle je film, ze kterého bude nepochybně mít největší radost Jacob Elordi, jenž má kariéru výtečně rozjetou a spolu s Timothéem Chalametem a Paulem Mescalem je rozhodně v současnosti nejžádanějším hollywoodským hercem okolo třicítky. Vzhlížet ke hvězdám nebude – na rozdíl od Bouřlivých výšin a Frankensteina – bijákem, který by měl sbírat nominace na prestižní ocenění. Ale hereckou nabídku od Ridleyho Scotta přece neodmítnete, což si patrně řekl i Josh Brolin, jenž se stal součástí jedné ze tří, resp. možná pěti scén, ve kterých se smějeme na místě, kde jsme se s největší pravděpodobností smát neměli. Prakticky se dá tvrdit, že co se kvality týče, bude Vzhlížet ke hvězdám v režisérově filmografii hodně nízko, možná jenom před Vetřelcem: Covenant a Konzultantem. Ovšem v případě Ridleyho Scotta to, navzdory jeho pokročilejšímu věku, neznamená, že příště zase nepřijde s podívanou, ze které všem úžasem spadne brada.
Post-apokalyptický svět v podstatě přeje romantikům.

Pro psa zůstává všechno při starém.

Ale i ženy musí občas bojovat o přežití.

Vzhlížet ke hvězdám / The Dog Stars
Vzhlížet ke hvězdám je fakt lepší na noční obloze, protože tohle je film, ze kterého bude nepochybně mít největší radost Jacob Elordi, jenž má kariéru výtečně rozjetou a spolu s Timothéem Chalametem a Paulem Mescalem je rozhodně v současnosti nejžádanějším hollywoodským hercem okolo třicítky. Vzhlížet ke hvězdám nebude – na rozdíl od Bouřlivých výšin a Frankensteina – bijákem, který by měl sbírat nominace na prestižní ocenění. Ale hereckou nabídku od Ridleyho Scotta přece neodmítnete, což si patrně řekl i Josh Brolin, jenž se stal součástí jedné ze tří, resp. možná pěti scén, ve kterých se smějeme na místě, kde jsme se s největší pravděpodobností smát neměli. Prakticky se dá tvrdit, že co se kvality týče, bude Vzhlížet ke hvězdám v režisérově filmografii hodně nízko, možná jenom před Vetřelcem: Covenant a Konzultantem. Ovšem v případě Ridleyho Scotta to, navzdory jeho pokročilejšímu věku, neznamená, že příště zase nepřijde s podívanou, ze které všem úžasem spadne brada.
- Hodnocení






