[singlepic id=5659 w=200 h=200 float=left]Detektiv s tvrdou palicí otevírá Akta Q.
Skandinávské detektivky ještě nejsou z filmového hlediska zdaleka vyčerpány. Stieg Larsson sice stačil zemřít dřív, než byla jeho trilogie Milénium vůbec vydána a z Jo Nesba se do kina zatím probojovali pouze Lovci hlav, ale potenciál na alespoň pět filmů má řada Oddělení Q, kterou nám přináší dánský autor Jussi Adler-Olsen.
Detektiv Carl Mørck (Nikolaj Lie Kaas) býval znám jako vynikající, ale nesnesitelný vyšetřovatel z oddělení vražd. Při zpackané akci ovšem jeden z jeho partnerů zemře a druhý se kvůli zranění již nemůže vrátit k normálnímu životu. Carla po jeho návratu do služby policie převelí na nové Oddělení Q, kde má třídit nedořešené a odložené případy, jinými slovy, je to „zašívárna“.
Fares se zapasoval do úlohy akčnějšího Dr. Watsona.Z Kaase už v úvodních momentech čiší zvláštní druh negativity, která jeho policistu pohání vpřed. Carl se trápí tím, co se stalo kolegům a chce dál bojovat se zločinem, ale také ho tíží krachy v osobním životě a chce se vykašlat na kancelářskou práci. Jelikož u ní se nedokáže udržet, otevře znovu pět let starý případ zmizení političky Merete Lynggaard (Sonja Richter). Naštěstí dostane i výpomoc od nového asistenta Asada (Fares Fares). Orientální přítel nastavuje lidskou tvář tam, kde se nehodí kolegovy drsnější způsoby. Fares se všeobecně zapasoval do úlohy akčnějšího Dr. Watsona, někoho, kdo má k blíž k běžným lidem, ale nemá kolegovy deduktivní schopnosti. Což neznamená, že by nedokázal nic užitečného sám odhalit.
Staré zmizení Lynggaard je nejen záhadné pro detektivy, ale především lákavé pro diváky. Díky chytrým postřehům se ukazují nové stopy a příběh unesené je nám představován v dlouhých flashbackcích, jejichž efekt je sporný. Na jednu stranu přidávají do děje napětí, dokonce i pořádný děs, ale bohužel začínají až příliš brzy. I když nám není prozrazeno nic zásadního, cítíme možná tak trochu zbytečný náskok před Carlem a Asadem.
Pátrající dvojice pozvolna odhaluje totožnost a motivy zločince a jejich největším protivníkem je přitom jejich vlastní vedení, rozčílené ze svévolného vyšetřování na vlastní pěst. Ano, to je do očí bijící klišé. Další bezostyšný stereotyp nás čeká v závěru se „zásahem na poslední chvíli“. Každopádně je také škoda, že kromě dvou protagonistů nás nedoprovází jediná skutečně výrazná postava. Pochopitelně, kromě naznačeného zločince. Jenže jeho duši porozumíme až nakonec, i když to pak stojí za to, jelikož jde sice o člověka sociopatického, ale s pochopitelnými pohnutkami. Historii jeho života flashbacky opět trochu zkazily, když potřebovaly ukázat i to, co nám bylo jasné.
Nejdůležitější je však, že se Oddělení Q povedlo vykopnout dveře audiovizuálního světa, a to razantně!
„Ať se hneme kamkoliv, všude už byl inspektor Klečka.“
[singlepic id=5663 w=400 h=300 float=center]
„Proč tu musí vždyčky vyčnívat magor, co chce udělat správnou věc?“
[singlepic id=5662 w=400 h=300 float=center]
„Slíbili mi klec!“
[singlepic id=5665 w=400 h=300 float=center]
Nejdůležitější je však, že se Oddělení Q povedlo vykopnout dveře audiovizuálního světa, a to razantně!
