Recenze Tři mušketýři: D’Artagnan přináší klasiku jen lehce vymazlenou pro moderního diváka

Jeden za všechny, všichni do kina!

Chopit se francouzské literární klasiky a vdechnout jí nový život, to není jen tak. Filmových a seriálových adaptací mušketýrů už bylo habaděj, ale s každou novou generací je možné legendární příběh znovu přepracovat, a na takovou klasiku se najde rozpočet vždycky. A tento byl nemalý. Snímku rozhodně prospívá, že se ho ujali právě v domovině hlavních hrdinů: francouzština mu dodává charisma, obsazení je nadupané francouzskou hereckou smetánkou. Zdá se, že všichni zúčastnění brali jako čest, že mohou hrát v tomto filmu, a bylo jasné, že bude představen publiku v mnoha dalších zemích. 

Vládne Ludvík XIII. (poněkud překvapivě nudný Louis Garrel, za kterého byste asi život položit nešli) a v zemi se proti němu kují pikle ze strany protestantů. Intriky sahající až na nejvyšší místa. Může král vůbec někomu věřit? Kardinál se důvěryhodný nezdá, a královna (Vicky Krieps) podle všeho také hledá rozptýlení jinde. Na tři mušketýry (Vincent Cassel, Romain Duris, Pio Marmaï) je ovšem spoleh, navíc když teď mají mladou posilu, drzého D’Artagnana (François Civil). Proti nim zase stojí záhadná a nepředvídatelná Milady (Eva Green). 

Na plátně se vždycky něco děje, možná to není extra zábavné nebo důmyslné, ale děj se nějak vždy posune dopředu. Bude potřeba zachránit mír v zemi, bezpečí krále, čest královny, život jednoho z mušketýrů, sbalit nějaké ty krasavice, vybudovat spojenectví… Stihnout se toho prostě musí dost. Jsou tu atraktivní herci, špinavé uličky a dramatické souboje, které následuje pozorná kamera. Tak nějak se více věnujeme intrikám a padouchům okolo než postavám samotných mušketýrů, a snesli bychom tedy víc pozornosti věnované jim. Ale film je nabitý dějem a z něčeho se slevit muselo. 

Sází se víc na příběh než akci, i když se sem samozřejmě vlezlo pár záběrů soubojů a honiček, za které jsme o to vděčnější.Sází se víc na příběh než akci, i když se sem samozřejmě vlezlo pár záběrů soubojů a honiček, za které jsme o to vděčnější. Právě bitky působí příjemně realisticky, hrdinové nejsou jen postavy, které vypadly z knihy, ale skuteční lidé, takže jsou občas špinaví, unavení, funící, zranění. Když dojde na dialogy, začneme se trochu nudit a vzpomeneme si, že literární předloha přece jen není nejmladší. Režisér Martin Bourboulon sice nevdechl snímku nějaký nezaměnitelný rukopis, ale kdo ví, zda to není to, co bude konzervativním uctívačům národního klenotu vyhovovat nejvíce. Asi bychom taky nestáli o přílišnou modernizaci a inovaci třeba Švejka. Někdy prostě není nutné vymýšlet novoty za každou cenu. 

Snímek dobře balancuje mezi zpracováním legendární klasiky a tím, co požaduje moderní divák. Díky skvělému obsazení jsme ochotni odpustit kostrbaté dialogy a užijeme si atmosféru špinavého, nebezpečného 17. století. Nečekejme přelomovou pecku, s předlohou se zacházelo v rukavičkách, a to si asi také zaslouží. Na pokračování se můžeme těšit ještě tento rok.

Eva Green záporačky rozhodně umí.

Jejich revírem je Francie, jejich tempo je vražedné.

Snímek se snaží dobu neidealizovat.