„Oscarem se pro mě nic nezměnilo.“
Návštěvníci 51. ročníku Mezinárodního filmového festivalu Karlovy Vary měli možnost vyslechnout interview a následně přispět do diskuze s čestným hostem festivalu Charliem Kaufmanem. Jak v úvodu KVIFF Talks vyjmenoval moderátor Scott Feinberg (Američan píšící pro The Hollywood Reporter), excentrický scenárista a režisér má na kontě několik kvalitních děl, např. V kůži Johna Malkoviche, Adaptace, oscarový Věčný svit neposkvrněné mysli či novinku Anomalisa, kterou v Karlových Varech představil. Vodafone Lounge v hotelu Thermal se naplnil desítkami novinářů a dalších zájemců, aby si poslechly zajímavosti z Kaufmanova profesního i soukromého života.
Host působil uvolněně a na první položenou otázku reagoval skromně. Dosud si nepřipouští, že je talentovaný spisovatel. Od malička dělal filmy a divadlo, poté vystudoval filmovou školu, aby se naučil profesionálně režírovat. Avšak pochopil, že nejsnadnější cestou, jak se dostat k režii, je stát se nejdřív scenáristou. Víc než desetiletí kariérní plán nevycházel, ale Charlie se nepřestal snažit. Uchytil se v televizi, kde připravoval díly seriálů Get a Life a The Dana Carvey Show a vytvořil si kontakty.
Na období stráveném v televizi si podle svých slov Charlie nejvíce užíval fakt, že byl za práci spisovatele placený. „Nemohl jsem uvěřit, že se to doopravdy děje. Předtím jsem za minimální mzdu zvedal telefon v muzeu umění v Minneapolis. Ve chvíli, kdy jsem dostával plat za psaní v televizi, jsem se mohl označit za spisovatele. Dodalo mi to sebevědomí. Když jsem začínal, nebyl jsem schopný mluvit před lidmi, házet vtípky. Prvních šest týdnů jsem neřekl doslova nic. Každý den jsem se bál, že mě vyhodí. Že si mě vedení zavolá a řekne: „Vždyť nic neděláš.“
Co se týče filmové tvorby, Charlie měl za úkol poskytnout několik rad pro obdivovatele, jež by chtěli jít v jeho stopách. Na rozdíl od některých kolegů se scenárista nechal slyšet, že nerad píše obsahy. „Nechci předem vědět, kam můj příběh povede. Vždy během psaní narazím na věc, která změní situaci. V momentě, kdy si ujasníte, o čem příběh finálně bude, musíte být ochotní vrátit se zpět a pozměnit části. Například scénář k Adaptaci jsem psal asi šest měsíců předtím, než jsem přišel s nápadem vložit do filmu sám sebe. Tehdy jsem musel změnit téměř vše. Scénář mi trvá někdy tři měsíce, někdy tři roky. Navíc 96 procent času netrávím psaním. Zírám. Vyhledávám si věci online, což je velký zlozvyk, musím se to odnaučit. I tak je myšlenka stále v mojí hlavě, čeká, vznáší se. Musíte si vzít čas. Ale můžu mluvit pouze za sebe. Výrok, že by někdo mohl následovat mé kroky, není na místě. Žádné kroky totiž neexistují. Pouze popisuji, co se mi při práci děje a jak to pro mě (ne)funguje.“
Řeč se vzá
pětí stočila na konkrétní filmy. Tři z nich vypráví o reálných lidech ve fiktivních situacích (John Malkovich v V kůži Johna Malkoviche, Susan Orlean v Adaptaci a Chuck Barris v Milujte svého zabijáka). Nabízí se otázka, jestli se ptal dotyčných na souhlas? „Pro V kůži Johna Malkoviche jsem nežádal o Johnovo svolení. Krátce po vydání mi zavolal jeho profesní partner Russel Smith, chtěl se se mnou setkat. Tvrdil, že se Johnovi scénář líbí, ale nejvíc ho zajímalo, proč se příběh odehrává v sedmém a půltém patře. Netušil jsem, proč se mě ptá. Po pravdě jsem mu přiznal, že mi to prostě připadalo vtipné, když tam děj zasadím. Ukázalo se, že Johnův byt v New Yorku má číslo 7 a půl. Obávali se, že je stalkuji, což jsem samozřejmě nedělal, byla to náhoda.“ Tento snímek byl první Kaufmanovou zkušeností s realizováním scénáře do filmu. Nejtěžším úkolem bylo podle jeho slov přemluvit ke spolupráci Johna Malkoviche. „On scénář četl a moc chtěl hrát Craiga (postava Johna Cusacka). Byl pochopitelně nervózní ohledně účinkování ve filmu, který byl o verzi jeho samého, mohlo to skončit velkým ztrapněním. Takže připisuji Johnovi všechny kredity za to, že našel odvahu to udělat. Režisér Spike Jonze byl navíc kompletně kolaborativní, oba jsme prošli scénář řádek po řádku, trvalo nám to tři týdny. Ptal se na vše, čemu nerozuměl a já obhajoval věci, které se mu zdály špatné. Byl jsem zapojen do celého procesu.“
Hlavní roli v asi nejslavnějším filmu Věčný svit neposkvrněné mysli hraje bezkonkurenční Jim Carrey. Ten je synonymem pro improvizaci, do jaké míry toleruje Charlie zasahování do scénáře? „Michel (Michel Gondry, režisér – pozn. autora) a já jsme se museli potýkat s tím, aby Jim nebyl klaun. Aby nevystoupil z postavy Joela a nedělal výstřelky v jeho stylu. Respektoval to. Objevilo se pár věcí, které nebyly ve scénáři. Některé z nich byly skvělé, tak jsme je ve filmu nechaly. Nemám se změnami problém. Na začátku vyžadujete, aby herci přesně opakovali, co je napsáno, ale se zvyšujícím se počtem záběrů dáváte větší svobodu.“ V kůži Johna Malkoviche, Adaptace i Věčný svit neposkvrněné mysli mu vynesly nominace na Oscara za scénář, za poslední jmenovaný film dokonce Charlie Kaufman cenu v roce 2005 vyhrál. „Pro mě získání Oscara nic nezměnilo. Možná to ovlivní život herců, možná jen těch hlavních, možná ani těch ne. Je zkrátka cool vlastnit trofej a je cool, že lidé považují za cool tu trofej mít, chtějí ji vidět atd. Tři roky jsem ji měl schovanou v krabici v úložném prostoru. Nedávno jsem ji vyndal a vystavil ve své kanceláři.“
V roce 2008 panovala v USA hospodářská krize. Trvalo 7 let, než se fanoušci dočkali po dramatu Synecdoche, New York dalšího počinu. „Filmový průmysl se kompletně změnil, v superhrdinské nesmysly… Pauza rozhodně nebyla dobrovolná. Prahl jsem pro realizování filmů, bylo to pro mě těžké období. Vlastně jsem pořád uprostřed toho období. Anomalisa se vydala jen díky tomu, že jsme nějak začali a získali peníze od chlápka, který to chtěl financovat. Nezapojilo se žádné studio. Nikdo nevěděl, že Anomalisu točíme, nikoho to ani nezajímalo. Animovaný film nebyl záměr. Původně to byla divadelní hra pro rádio a majitel animačního studia to chtěl přetvořit ve film. Vůbec jsem si nebyl jistý, jestli je to dobrý nápad, napsal jsem to jen pro poslech, ne pro koukání. Stop-motion animace je velmi složitá, proces zabral tři roky. Opakovaně docházely peníze a opakovaně jsme je musely shánět, ale jsem velmi pyšný na každého, kdo se na Anomalise podílel.“
A jaký film by Charlie Kaufman vybral na promítání studentům filmové školy? „Napadá mě Slez ze stromu. Asi proto, že tento film nikdy nikdo nezmiňuje, takže mi přijde jako dobrý nápad ho zviditelnit. Je o ženě, která se potýká s nadměrným ochlupením, způsobuje jí to vážné psychické problémy a zaplete se s psychologem. Ten učí myši základům stolování, aby dokázal, že může cokoliv a kohokoliv zcivilizovat. Narazí na muže, který byl vychován v lesích jako lidoop. Ne lidoopi, ale svým otcem, který si myslí, že je také lidoop. Pro psychologa je to objekt, který se dá trénovat, na kterém lze vše krásně dokázat. Takže ho chytí a zavřou do laboratoře, je to takový trojúhelník mezi těmito třemi lidmi. Je to komedie (smích).“
Je těžké dělat nezávislé, kreativní, nekonvenční filmy, ale zdá se, že se to trošku podivínskému Charliemu Kaufmanovi daří. Ovlivnili ho Woody Allen, Monty Python či bratři Coenové. Kromě scenáristiky a režírování napsal texty k desítkám písní do svého muzikálu Frank or Francis. Na kontě má pouze pár filmů, zato originálních a kvalitních. Účinkují v nich hvězdy jako Jim Carrey, Kate Winslet, John Malkovich, Nicolas Cage či Meryl Streep. Tento talent má světu ještě hodně co ukázat, jen na to, jak sám přiznal, musí být peníze.
