Premiéra v ČR: 24. 2. 2022 (CinemArt)
Synopse:
Hledání cesty k ztracenému vědomí
Otec po silné mozkové mrtvici upadne do kómatu. Matka a Syn najednou stojí nad jeho bezvládným tělem. Osoba, kterou milují, je znenadání daleko a nikdo neví, jestli se někdy vrátí zpátky. Lékaři jim mnoho nadějí nedávají. Matka a Syn soustředí všechny své síly a začínají jednat. Pokorně přijímají diagnózu, ale vzdorují konečnému verdiktu. U Otcova lůžka hledají ta správná slova, která by mu řekli. Nejprve mluví k jeho bezvládnému tělu, později pochopí, že musí svá slova směřovat do mnohem větší dálky. Snaha vrátit Otce zpět do života je nutí k tomu, aby překonali strach a přijali akt vzkříšení.
Příběh tohoto filmu vychází ze skutečné události, z vlastní zkušenosti samotného režiséra, kterou Václav Kadrnka přibližuje slovy: “Tatínka postihla před několika lety mozková mrtvice, byl v kómatu a my se ho z něj s mámou snažili probrat. Trávili jsme u něj několik hodin denně, mluvili na něj a on opravdu začal za několik dní otevírat oči a reagovat. Neuvěřitelné bylo, že když se z kómatu probral, pamatoval si úplně všechno, co jsme mu říkali. To mě inspirovalo. Chci ve filmu mimo jiné ukázat, že se člověk nemá nikdy vzdávat a že i zdánlivě nesmyslné věci smysl mají. Je to pro mě nesmírně osobní věc, zkušenost na hranici života a smrti, kterou chci sdílet.“
Otec po silné mozkové mrtvici upadne do kómatu. Matka a Syn najednou stojí nad jeho bezvládným tělem. Osoba, kterou milují, je znenadání daleko a nikdo neví, jestli se někdy vrátí zpátky. Lékaři jim mnoho nadějí nedávají. Matka a Syn soustředí všechny své síly a začínají jednat. Pokorně přijímají diagnózu, ale vzdorují konečnému verdiktu. U Otcova lůžka hledají ta správná slova, která by mu řekli. Nejprve mluví k jeho bezvládnému tělu, později pochopí, že musí svá slova směřovat do mnohem větší dálky. Snaha vrátit Otce zpět do života je nutí k tomu, aby překonali strach a přijali akt vzkříšení.
Příběh tohoto filmu vychází ze skutečné události, z vlastní zkušenosti samotného režiséra, kterou Václav Kadrnka přibližuje slovy: “Tatínka postihla před několika lety mozková mrtvice, byl v kómatu a my se ho z něj s mámou snažili probrat. Trávili jsme u něj několik hodin denně, mluvili na něj a on opravdu začal za několik dní otevírat oči a reagovat. Neuvěřitelné bylo, že když se z kómatu probral, pamatoval si úplně všechno, co jsme mu říkali. To mě inspirovalo. Chci ve filmu mimo jiné ukázat, že se člověk nemá nikdy vzdávat a že i zdánlivě nesmyslné věci smysl mají. Je to pro mě nesmírně osobní věc, zkušenost na hranici života a smrti, kterou chci sdílet.“
Recenze:
Pro pár jedinců velké umění plné symbolů, pro běžného diváka film, kde se nic neděje, respektive se tam děje pořád to stejné, a postavy se chovají jako mimozemšťané v přestrojení, kteří si nepříliš poctivě nastudovali lidské reakce.
<br /><br />
S novým filmem se Václav Kadrnka ponořil do citlivého tématu, které buď znáte naprosto přesně, nebo o něm pouze máte v temném koutku duše nějakou ustrašenou naivní představu. Otec (Petr Salavec) náhle utrpěl mrtvici a leží v kómatu, v chodu jeho tělo udržují přístroje. Jeho žena (Zuzana Mauréry) a syn (Vojtěch Dyk) vytrvale u jeho lůžka hledají způsob, jakým přilákat duši milované osoby zpátky k nim. A to je tak nějak celé.
(photo&video: CinemArt)
Video
Galerie
