Recenze: Neviditelné jsou především pozitivní a upřímnou výpovědí o práci sociálních pracovnic

Pomoci co nejvíce ženám, to je jejich cíl.
 
 
Když přijde na komedie, Francouzi skoro nikdy nezklamou. A i když Neviditelné nejsou ani zdaleka čistou komedií, nechybí jim špetka vkusného humoru. Režisér a spoluscenárista Louis-Julien Petite vytvořil sympatické drama, které psal sám život a povedlo se mu vytvořit snímek s pozitivním posláním, který nejen chvílemi baví, ale především ukazuje lidskost a vůli si vzájemně pomáhat.

To dokazují čtyři protagonistky Audrey, Manu, Hélene a Angélique, sociální pracovnice v denním centru pro ženy bez domova. Ty spí přes noc na ulici, ale přes den mohou pobývat zde a dělat tu, co se jim zlíbí. Audrey a spol. se jim zároveň snaží najít práci a nové domovy. Jenže nejmíň času mají pracovnice na sebe, věčně jen ochotně řeší problémy jiných. Poté, co má být centrum kvůli úřednímu rozhodnutí uzavřeno, bere ústřední čtveřice situaci do vlastních rukou a svornost bezdomovkyň a pracovnic se jen rozrůstá a upevňuje. Ženy si vzájemně pomáhají dostat se ze svých problémů a postavit se znovu na nohy. Zároveň tak ukazují, že se špetkou vůle a odhodlání jde všechno.

Autenticky působící příběhy žen se dotknou každého.Louis-Julien Petite zde nabízí sympatické drama/komedii, které je zábavné a plné empatie. Autenticky působící příběhy žen se dotknou každého a jsou takové ze života. Zkrátka si film na nic nehraje, je upřímný, dojemný a opravdový. Navíc má děj spád, ani chvíli se u něj nenudíme a všem protagonistkám neustále fandíme.

A za to mohou především skvělé herecké výkony. V čele obsazení je Audrey Lamy. Její Audrey (ano herečka se jmenuje stejně jako její postava) je idealistka, která nemá zábrany a nikdy se od situace, kterou právě prožívá, nedistancuje. Její ztvárnění Audrey je upřímné a věrohodné. Za druhé tu pak máme Corinne Masiero coby ředitelku ústavu Lamy. Ta podává obdobně výrazný výkon. Podobně je na tom i Noémie Lvovsky jako Hélene, dobrovolnice v útulku, která má své vlastní problémy. A čtveřice pak doplňuje Déborah Lukumuena coby Angélique. Lukumuena dostala za svůj debut ve filmu Božské cenu César (francouzská obdoba Oscara) a je znát proč, její postava je nejvýraznější a zkrátka nepřehlédnutelná. Dohromady pak tato čtverka tvoří sehraný tým, který si zkrátka na plátně dobře rozuměl.

Opomíjet by se neměly ani ony ženy bez domova, o kterých film především je. Zde se tvůrci postarali o to, aby vytvořili širokou a barevnou škálu osobností, a to se jim povedlo. Snímek je v tom ohledu opravdu pestrý, a to jak po etnické, rasové, národnostní či náboženské, tak i věkové stránce. Zkrátka tu najdeme rozmanitou paletu osobností, které společně dotvářejí celkovou atmosféru filmu.

Neviditelné jsou sice možná neviditelné ve své práci a “viditelné” jsou pouze jejich výsledky, to samé se však nedá říct o filmu. Ten je nepřehlédnutelný, sympatický, dojemný, humorný a především upřímný. Takové jsou i představitelky hlavních i vedlejších rolí, které jsou zkrátka autentické. A navrch toho všeho má snímek neuvěřitelně pozitivní poslání.
 

I v práci může být legrace.

Po dlouhém dni pomůže vyplakat se na bratrově rameni.

Tak si to projedeme ještě jednou: co jste dělaly, než jste skončily na ulici?