Recenze: Uzly a pomeranče jsou problémům mladé generace dost vzdálené

Zaujmout dospívající snímkem o jejich pocitech už dnes není žádná legrace.
 
 
Dospívající Darek (Tomáš Dalecký) je citlivý kluk se smyslem pro spravedlnost a snahou i odvahou chránit slabší. Je to dílem výchovy jeho maminky, stejně jako dáno faktem, že jeho mladší sestra (Hana Bartoňová) trpí Downovým syndromem. Po smrti mámy to má celá rodina těžké. Táta (Stanislav Majer) propadá alkoholu a těžko rodinu uživí, sestře hrozí odebrání od sociálky a Darek tyto problémy intenzivně vnímá, i když do toho má své vlastní, jako první lásku (Emilie Neumeister, okořeněná českým dabingem Jenovéfy Bokové).

V průběhu filmu čeká hrdinu nejen boj o vysněnou holku nebo milované koně, ale především ztráta iluzí o světě, který má do jeho romantických představ daleko, stejně jako zklamání z chování lidí. Nějaká naděje ale zůstane v každém z nás.

Jedná se o film o dospívajících a pro dospívající, u kterého si ale můžou zavzpomínat i dospělí. Česko-německo-slovenský koprodukční snímek měl namixovaný jak štáb, tak herecké obsazení. Z toho je nutno zmínit ještě Ewu Farnou, která působí příjemně civilně a se svou sympatickou a realistickou postavou se poprala úspěšněji, než mnozí „profíci“ na place.

Ovšem ne veškerý půvab se podaří převést na filmové plátno.Režie se ujal Ivan Pokorný, kterému se povedlo z mladých herců dostat asi to nejlepší. Scénář je dílem jeho ženy, uznávané spisovatelky Ivy Procházkové. I tento film má předlohu v její oceňované knize, přeložené do celé řady jazyků. Ovšem ne veškerý půvab se podaří převést na filmové plátno, a to i když jsou k dispozici elegantní koně a zlatavé západy letního slunce.

Pokus o nahlédnutí do duše teenagera zavání zároveň nudou i přeplácaností. Celkový dojem narušuje (logické) předabování německých herců, slabší momenty těch mladých, nebo nicneříkající, občas patetické dialogy. Přes větší počet řešených zápletek a dramatických linek vyznívá film naprázdno, v divákovi téměř nevzbudí emoce a po opuštění kina si na něj už nevzpomene. V televizi při nedělním odpoledni by se možná jednalo o příjemné překvapení, ale v kině vzbudí spíše rozpaky a lítost.

Film sice nezachycuje mladou generaci tak, jak si ji dnes představujeme, ale to lépe vystihuje realitu lidí žijících a dospívajících v „divočině“ hor. Bohužel svou poněkud naivní problematikou a poetickými záběry moc neoslní cílovou skupinu diváků, kteří jdou do kina spíše na Avengers. Časy se mění a těžko říct, zda je tu pro filmy typu Uzly a pomeranče ještě místo.
 

To je ale nuda…

Koně do salámu nepatří.

Trocha první romantiky.