Recenze Tenkrát v Hollywoodu: Pitt a DiCaprio září v Tarantinově milostném dopise filmovému průmyslu

Od Anja Verem Srp 12, 2019

Hollywood, 60. léta, Sharon Tate a Charles Manson.

To vše nabízí ve svém novém díle Quentin Tarantino. Ten se již tradičně ujal režie i scénáře a ve svém devátém (a údajně předposledním) snímku nám přináší záživnou podívanou. Ani chvilku se tu nenudíme. I když se na obrazovce většinu času víceméně nic neděje a sledujeme vesměs každodenní životy hlavních postav, tak je zkrátka o zábavu postaráno. Tarantino naplnil svoje dílo svými již tak typickými dialogy, kterým nechybí památné a často velmi humorné hlášky.

K tomu se pak přidávají vtipné scény, které se navzájem provazují a v závěru zjišťujeme, že tu hrál důležitou roli každý malý detail vedoucí k velkolepému konci. Dvě hodiny a čtyřicet minut dlouhý film, tak uběhne překvapivě rychle a má neuvěřitelný spád. Hlavní akce se odehrává ve zhruba poslední ani ne půlhodině a my zjišťujeme, že čekání se opravdu vyplatilo. Tato závěrečná půlhodinka, ke které celý děj směřuje, je to nejlepší, co snímek nabízí a je zaslouženým vyvrcholením celého propracovaného příběhu.

Ten se točí kolem herce Ricka Daltona a jeho věrného kaskadéra Cliffa Bootha. Tato nerozlučná dvojka se snaží prosadit v Hollywoodu na konci šedesátých let. V té době se na scéně objevuje i Sharon Tate. Tarantino se tu totiž zaměřuje na její vraždu členy komunity „Manson Family“. Ovšem Tarantino to pojímá trochu jinak a v příběhu se mísí fikce s fakty. Stejně jako v Hanebných panchartech zabil Hitlera a jiné nácky, tak i tady překrucuje historii podle sebe.

Tenkrát v Hollywoodu však není jen o vraždě Sharon Tate, ale je to především Tarantinova óda na Hollywood.Tenkrát v Hollywoodu však není jen o vraždě Sharon Tate, ale je to především Tarantinova óda na Hollywood. Odráží se zde jeho láska k průmyslu, ve kterém pracuje. Je znát, že si na tom dal opravdu záležet a prostředí, příběh i postavy působí autenticky. Vidíme zde, jak se dříve tvořily filmy a nabízí se nám tu unikátní pohled do zákulisí herecké profese.

Což se projevuje i na hvězdném obsazení tohoto snímku. V hlavních rolích se poprvé na plátně střetávají Leonardo DiCaprio a Brad Pitt. Oba hollywoodští veteráni jsou ve formě a předvádí opravdu kvalitní herecké výkony. U Pitta by se dokonce dalo spekulovat, že jde o jednu z jeho nejlepších rolí. Nejvíce však oba tito hezouni září ve společných scénách. Dohromady mají zkrátka skvělou chemii, rozumí si, navzájem si nahrávají a jednoduše tvoří sehraný tým. Dobrý výkon podává i Margot Robbie coby Sharon Tate, která, ač se ve snímku neobjevuje tak moc, jak bychom čekali, tak si své scény osvojuje. Celkově je herecký ansámbl velmi výrazný a nikdo nezůstává pozadu, každý zde má tu svou chvilku; Al Pacino, Kurt Russell, Dakota Fanning, Emile Hirsch, Timothy Olyphant, Luke Perry, Bruce Dern i Damian Lewis a mnozí další.

Samozřejmě, pro Tarantinovy filmy je také typický výrazný soundtrack, který podtrhuje jejich celkovou náladu. Na rozdíl od jeho předchozích počinů tu však nezaznívá klasický hudební doprovod, za kterým by stál nějaký skladatel. Naopak, zde se soundtrack skládá z hitů šedesátých let hudebníků, jako byli Joe Cocker, Aretha Franklin neb Simon & Garfunkel, což skvěle vystihuje celou atmosféru konce 60. let.

Tarantino miluje Hollywood a filmy, a to se přesně odráží v jeho novém díle. Tenkrát v Hollywoodu je jeho milostným dopisem tomuto průmyslu. Tento kinematograficky kvalitně a bezchybně zpracovaný snímek, má zkrátka vše. Divák se tu, i přes to, že skoro devadesát procent příběhu tvoří dialogy, ani chvilku nenudí. Akce se sice dostavuje až v závěrečné čtvrtině, ale vůbec nezklame, naopak předčí všechna očekávání. Třešničku všemu pak dodávají DiCaprio a Pitt, kteří podávají jedny ze svých nejlepších výkonů. A i když nejde o jeden z nejlepších Tarantinových filmů, tak je stále zatraceně dobrý.

Jsem tu, párty může začít!