Recenze Sněžný kluk: Pohádka, která učí děti respektu k ostatním živým tvorům

Když si půjdeš za svým snem, máš pořád větší šanci na úspěch, než když budeš nečinně sedět.
 
 
Animátorka Jill Culton i přes svůj nízký věk nasbírala ve svém oboru poměrně dost zkušeností ve více společnostech. Spolupracovala například na komedii Příšerky s. r. o. nebo na dvou dílech Lovecké sezóny. Teď ovšem přichází se svým vlastním animovaným vypravováním, ve kterém bude mít opět důležitou roli neobyčejné zvíře.

Dospívající dívka Yi má úplně jiné záliby než její vrstevníci, proto si s nimi příliš nerozumí. Touží po tom procestovat svět, jak si to naplánovali s otcem. Cítí se nesmírně opuštěná do té doby, než se na střeše domu skamarádí s mladým yettim. Podle místa jeho původu ho pojmenuje Everest. Utekl z laboratoře bohatého cestovatele pana Burnishe, který po něm se svým týmem neustále pátrá. Yi se společně s ním a se svými dvěma kamarády vydává na neuvěřitelnou cestu plnou dobrodružství, aby ho bezpečně doprovodila až do Himalájí.

Stejně jako v mnoha jiných nových animovaných snímcích si můžeme i tady všimnout jednoho zvláštního jevu, a tím je všudypřítomnost smrti. Většinou na začátku nebo ještě před ním někdo z nejbližších lidí hlavní postavy zemře, což je vskutku drsný úvod. Je samozřejmé, že tvůrci chtějí začít vyprávět příběh nějakou převratnou událostí, jen tohle působí jako to nejsnazší, a přitom nejhrůznější řešení. Vždyť spousta dětských filmů má jemnější start, jenž funguje stejně dobře, ne-li lépe. Nebo si prostě jen autoři berou příklad ze severských děl tohoto typu, ve kterých se často snaží přiblížit toto téma těm nejmenším. Otázkou je, zda chceme děsit své děti v každé pohádce.

V době vzrůstající netolerance vůči všem a všemu kolem nás je hezké, že se snaží přivádět dítka k tomu, že i obyčejná zvířata mají své emoce a potřeby a že s nimi musíme zacházet s úctou. Protože sněžný kluk Everest je přesně takovým představitelem tvora, který sice na první pohled nepůsobí příliš přátelsky, ale není vůbec zlý (ba právě naopak) a chce se jen vrátit domů.

Stejně úspěšně jsou začleněny i současné trendy, tedy konkrétně posedlost mladých moderními technologiemi a sociálními sítěmi. Vtipně ukazuje, jak malicherná tato závislost je a odkrývá hodnoty, které jsou v životě nejdůležitější – a to láska, rodina, pospolitost.

Rozvíjí dětskou fantazii.Rozvíjí dětskou fantazii, ať už jste cílová skupina, či nikoliv. S tím souvisí opravdu skvěle zpracovaná grafická stránka, s možnostmi dnešní animace mohou vznikat dříve neskutečné záběry a panoramata dodávající samotnému příběhu tolik potřebné kouzlo. Vzbuzuje pocit, že ve světě zázraků je možné cokoliv, stačí jen věřit, nebát se a jít si za svými sny.

Zvláštním přínosem je to, jak je do filmu zapojena hudba jako velmi významná složka, která vlastně drží vše pohromadě. Ústřední hrdinka totiž hraje na housle, které mají podstatnou úlohu, jsou vzpomínkou na otce a současně jí pomáhají komunikovat s yettim. Ačkoliv Yi hraje téměř pořád dokola tu stejnou skladbu, to může dospělý sluch po nějaké době už trochu iritovat.

Nemusíte mít obavy jít do kina na tuto pohádku se svými ratolestmi. Dokonce je velmi pravděpodobné, že vás taky pohltí a vy se vrátíte do svých předškolních a školních let, kdy nic nebylo nemožné. Přestože mohou některé postavičky vypadat poněkud karikaturisticky, hlavní je zde především děj v kombinaci s barevnými scenériemi a líbivou hudbou. Zajímavé je také asijské prostředí, které se k nám většinou prostřednictvím kinematografie moc nedostává.
 

Juchůůů! Tomu říkám jízda!

„To už ti ten mobil přirostl k uchu?“

„Tahle tě zaručeně uklidní, je to má oblíbená a budu ji hrát ještě asi stokrát.“