Recenze: Chvění je citlivé i srdcervoucí drama o homofobii a konfliktu s vírou

Jak moc může bolet, když následujete své srdce?
 
 
Pokud dosud guatemalská kinematografie filmovým fanouškům nic moc neříkala, s rozvíjející se kariérou režiséra a scénáristy Jayra Bustamanteho se tato skutečnost rychle mění. S každým ze svých tří celovečerních snímků vzbudil na festivalech i mezi kritiky rozruch. Jeden z nich nám představuje smutný příběh o lásce a jejích limitech. O lásce k rodině, dětem, Bohu, partnerovi i k sobě samým. Hlavní hrdina Pablo (Juan Pablo Olyslager) se bude muset rozhodnout, která z nich je pro něj nejdůležitější. 

Až dosud byl příkladným manželem, otcem dvou malých dětí, a stejně jako všichni z jeho okolí také oddaným věřícím. Kolem čtyřicítky ale přizná sám sobě pravdu, a to, když potká svou životní lásku. Tou je masér Francisco (Mauricio Armas Zebadúa). Pro Pablovi rodiče, sourozence, manželku i kolegy představuje homosexualita nemoc, trest od Boha a zavrženíhodnou úchylku. Sledujeme ponižující přemlouvání jeho nejbližších a výroky o tom, že jeho štěstí je vedlejší, musí být spořádaným člověkem, přestat zostuzovat svou rodinu a léčit se. Hlavní hrdina chce žít upřímný život a nepředstírat, jen se svým novým partnerem je sám sebou. Během snímku se ale zvyšuje nátlak jeho okolí, manželka rozehrává špinavou hru, stejně jako jeho zaměstnavatelé. Pablo se snaží vše přetrpět, ostatně takhle ho Bůh stvořil, proč by s ním mělo být něco špatně, ale ve hře jsou také jeho malé děti…

Bustamante nás od prvních minut uvrhává do středu dění.Bustamante nás od prvních minut uvrhává do středu dění. Rodina právě zjistila šokující novinu a všichni jsou otřeseni. Pochmurná a bezvýchodná atmosféra nás tak provází od začátku do konce. Přece jen ale můžeme mít dojem, že jsme možná omylem zmeškali prvních dvacet minut filmu. 

Rozpor víry a osobního štěstí spolu se snahou evangelické církve nabídnout léčebný program pro tyto “postižené” jsou asi největším tématem Chvění. Dobře fungují postavy dětí, členové rodiny, zoufalá manželka i služebnictvo. Bohužel nepříliš uvěřitelná je samotná romantická linka. Francisco není příliš charismatický, působí jako nezodpovědný barový povaleč, a kromě trochy fyzické lásky bychom si téměř nevšimli jakéhokoli osudového souznění ústředního páru. Žádná z jejich konverzací nám nic nepřinese. Mnohem více chápeme bolest otce odtrženého od dětí než Pablovu potřebu být právě s tímto mužem. V tomto bohužel scénář dost pokulhává. Nespravedlnost okolí však cítíme dostatečně palčivě. 

Vybrali byste si raději život v přetvářce a pohodlí, nebo v pravdě a opovržení? Jayro Bustamante se bez okolků zakousnul do palčivých témat guatemalské společnosti jako jsou víra, homofobie a snaha udržet si neposkvrněnou pověst i za cenu osobního neštěstí. Hlavní hrdina se potácí mezi “špatnou” láskou a nenávistí vlastní rodiny. My s ním dojdeme ke smutnému poznání, že špatné není to, co cítí, ale to, co mu způsobují jeho nejbližší s údajně dobrými úmysly. 
 

Kdo je postižený homosexualitou, nechť se přihlásí!


 

„Neblázni a vrať se domů…“


 

Může tenhle vztah vyhrát?


 

65%

Chvění / Temblores

Vybrali byste si raději život v přetvářce a pohodlí, nebo v pravdě a opovržení? Jayro Bustamante se bez okolků zakousnul do palčivých témat guatemalské společnosti jako jsou víra, homofobie a snaha udržet si neposkvrněnou pověst i za cenu osobního neštěstí. Hlavní hrdina se potácí mezi “špatnou” láskou a nenávistí vlastní rodiny. My s ním dojdeme ke smutnému poznání, že špatné není to, co cítí, ale to, co mu způsobují jeho nejbližší s údajně dobrými úmysly. 

  • Hodnocení

Tyto stránky využivají cookies, aby mohly nabídnout relevantní informace pro vás. Dalším setrváním s tímto souhlasíte, máte však možnost cookies zakázat. Přijmout Více informací