Recenze Čára: Klasický americký film ze střední školy se zakomplexovanou hrdinkou a nalezením pravé lásky

Za každou cenu se snaží natlačit do všemožných klišé, až se v nich bohužel ztrácí.
 
 
Všichni hlavní tvůrci od režisérky po scénáristu a herce jsou vlastně samí mladí lidé s nepříliš mnoho zkušenostmi v oboru. Proto se není tolik čemu divit, že se bojí jít svou vlastní cestou a raději sázejí na osvědčené nápady starších kolegů. Ty možná dříve zapůsobily na diváka, jenže čím více se opakují, tím jsou otravnější.

Jodi Kreyman je šestnáctiletá dívka, která se už od dětství potýká se svou výškou. Každý den se kvůli tomu vypořádává s posměchem ze strany spolužáků, takže její sebevědomí je pochopitelně na nule. Ráda by si našla přítele, ale většina kluků v jejím okolí je nižší než ona. Když se ve třídě objeví pohledný výměnný student ze Švédska, okamžitě se do něj zakouká. Čeká ji ale nelítostný boj o něj, při kterém si bude muset začít věřit.

Podobný námět byl zfilmován snad už stokrát.Podobný námět byl zfilmován snad už stokrát. Zvláště pokud člověk během svého dospívání na tomto žánru ujížděl, všimne si postupem času znaků, které se neustále opakují. Nejčastěji jsou to tyto aspekty: nedostatek sebevědomí ústřední postavy, s čímž souvisí šikana ve škole, první polibek, neopětovaná lásku (většinou ze strany dlouholetého kamaráda), volba královny a krále plesu či veřejný projev na maturitním večírku. I když splníte všechny tyto (ne)potřebné faktory, ještě to ovšem automaticky nezaručuje úspěch.

V tomto případě je problémem výška (přes 186 centimetrů), ta ale ve skutečnosti zastupuje jakýkoliv jiný komplex mladé dívky či ženy. Přestože zrovna tohle je neotřelá myšlenka, tvůrci ji dostatečně nerozvíjí. Mladá herečka Ava Michelle ztvárňující Jodi měří stejně, takže se lehce sžila s rolí. Přestože je dost specifická, začne nám být postupně sympatická především tím, že chce zůstat sama sebou. Příliš starostliví rodiče, sebestředná sestra posedlá svým vzhledem a ztřeštění přátelé poté plní funkci vedlejších komických karikatur. Těm se nedá téměř nic vytknout, protože jejich postavy plní zadanou funkci. Ačkoliv nejsou propracované a nejednají racionálně, což zase není tak překvapující vzhledem k celkovému stylu.

Zároveň má film také muzikálové ambice, které naštěstí nerozvádí dále. Klavírní podkres je ještě přijatelný, ale společný duet je už tak nějak na hraně. Hudební doprovod je však zvolen vhodně, správně ladí s konkrétními situacemi a vyvolává emoce. Občas zaujmou i zvláštními záběry – například když se dívá kamera ze shora na stůl nebo se rozdělí obrazovka na dvě půlky zabírající ve stejný okamžik dvě různé věci. Bonusové body si zaslouží i romantická tečka na závěr (v podobě záhadné krabice na mléko), která dojme i dospělého diváka.

Když už se zdá, že se konečně Čára vydá vlastním směrem, zase po nějaké době zabředne do klišé scén a veškeré naděje jsou rázem pryč. Tím pádem se povětšinou dějí věcí, které jsou očekávatelné. Třebaže jsou někdy stereotypy vítané, přece jenom nám zaručují pocit bezpečí, některé působí zase vyloženě trapně. Film vyniká pouze několika výjimečnými okamžiky, ale v konečném důsledku nepřichází s ničím novým, nenadchne, ani neurazí. Mnohé dívky se v něm ale jistě najdou a možná jim i pomůže. Nicméně úplně stejně by zafungovaly starší snímky tohoto typu jako Moderní Popelka (2004), Protivný sprostý holky (2004) nebo Královna ročníku (2007). Jen se během těch let dost změnil ideál atraktivního muže a k posunu došlo i v módě.
 

Ty máš být jako ze Švédska? Proč ti teda dali tak tmavý make-up?

Na vysokou holku si netroufne ten, kdo má sám nějaký komplex.