Recenze – Trollové: Světové turné nabízí nezastavitelný sled hudebních čísel a LSD výjevů

A který hudební žánr je váš nejoblíbenější?
 
 
Po úspěšném prvním díle jsou barevní a uzpívaní trollové zpátky. Jejich nové dobrodružství je poměrně jednoduché a jednoznačné. Královna Poppy zjišťuje, že její lid není na světě sám. Existuje zde totiž dohromady šest království: rock, techno, funk, vážná hudba, country a pop. A vůdkyně rockových trollů Barbra vyjela na světové turné s cílem podmanit si ostatní národy. Rock brzy ovládne svět. A tak se Poppy, jakožto vládkyně popových trollů vydává se svým nejlepším kamarádem Větvíkem, aby společně zastavili Barbru. Na své cestě potkávají nové trolly, seznamují se s jinými hudebními žánry a zjišťují, že všechno není tak černobílé, jak se zdá.

Příběhově tak sequel Trollů nepřináší nic komplexního, ale jde o přeci jen o dětský film, a tak jim to promineme. Samotná jejich myšlenka, je však sympatická a režisér Walt Dohrn se scenáristy Jonathanem Aibelem, Glennem Bergerem a Elizabeth Tippet jí komunikují poměrně dobře. Jádrem všeho je totiž poslání o odlišnostech a různorodosti, jež by neměly být nástrojem k nenávisti, ale měly by se oslavovat. Je to správná idea a její sdělení přímočaré, jenže je divákům podávané až příliš okatě neustále pod nos, a to především za pomocí hudebních čísel.

Celá podívaná je v zásadě jeden velký zmatený koncert a sled nikdy nekončících písní.Ty jsou beze sporu nejvýraznějším prvkem celé podívané. Tvůrci jimi rozhodně nešetřili. Celá podívaná je v zásadě jeden velký zmatený koncert a sled nikdy nekončících písní. Ty jsou sice hravé a mnohdy originální, ale díky svému přehnanému množství ubírají na příběhu, jehož struktura je už tak poměrně slabá.

A nepomáhají tomu ani četné mírně řečeno zvláštní momenty. Objevuje se zde totiž velké množství výjevů, které působí jako z něčího LSD tripu. Narwhalové vyskakující z vody, mluvící slunce jako z Teletubbies, psí memes a tak podobně jsou zkrátka tak trochu přehnané a divák z nich má pocit jakoby se snad před sledováním filmu pořádně zhulil.

Nahrává tomu mimo jiné i křiklavá vizuální stránka snímku. Faktem však je, že animace je zde propracovaná a kvalitní. Je znát, že její autoři si dali záležet i s nejmenšími detaily při vytváření pestrého a barevného trollího světa. Vizuálně jde opravdu o povedené dílo, zvláště pak proto, že tvůrci zde kombinují počítačově tvořené prvky s částmi příběhu, které působí, jako by byly vyprávěné skrze tzv. stop-motion. Trollové tak díky tomuto prolínání různých druhů animací drží neustále pozornost dětského i dospělého publika.

S tím souvisí i humor, kterého zde není po málu. Trollové házejí jednu hlášku za druhou a nabízejí plno komediálních gagů. Některé jsou sice trochu křečovité, ale film i tak vesměs baví a zasmějí se u něj všechny věkové kategorie.

V poslední řadě stojí za zmínku také herci, kteří propůjčili své hlasy nakresleným postavičkám. V originále zde uslyšíme například Annu Kendrick, Justina Timberlaka, Sama Rockwella, Jamieho Dornana, Jamese Cordena, Kunala Nayyara, Rachel Bloom, Kelly Clarkson, Mary J. Blige či Ozzyho Osbourna.

Trollové: Světové turné se bezesporu vyrovnají svému úspěšnému předchůdci. Jedná se o neškodnou a milou podívanou, která má navrch všeho velmi pozitivní poslání, jež se v dnešní době může zdát dokonce nadčasové. Potěší i velmi povedená animace, neotřelý humor a některé i velmi bohatý soundtrack. Jedno je jisté, některá hudební čísla jen tak nedostanete z hlavy.
 

Vzhůru za dobrodružstvím!

Našla jsem zlatý vlas děda vševěda.

A teď vás omámím pohodovými tóny jazzu.