Recenze Najednou jsme rodina: Srdečný příběh o vážném tématu dokáže zároveň i pobavit

Jednou z nejdůležitějších věcí v životě je rodinné zázemí.
 
 
Režisér a scénárista Sean Anders se inspiroval svými osobními životními prožitky, což je na výsledku velmi znát. S manželkou si vzali do pěstounské péče tři děti a během tohoto procesu čelili tolika výzvám, že ho to vedlo k natočení filmu. Ten proto výstižným způsobem přibližuje pocity všech zúčastněných stran. Námět rodičovství tomuto tvůrci není cizí – viz snímky Můj otec je šílenec, Táta je doma nebo Millerovi na tripu.

Manželé Pete a Ellie Wagnerovi podnikají v oblasti renovací starých domů. Po letech společného života v páru se rozhodnou, že by chtěli založit rodinu. Jelikož je jim kolem čtyřicítky, nadchnou se pro myšlenku pěstounství. Po absolvovaném kurzu je nejvíce zaujme svérázná teenagerka Lizzy. Ta má ovšem ještě mladšího přecitlivělého bratra Juana a tvrdohlavou sestru Litu. Jejich domácnost se tak náhle rozroste o tři další členy. Manželé se musí rychle naučit být dobrými rodiči, a ještě se z toho všeho nezbláznit.

Cíleně se rozebírají všechny možné předsudky a stereotypy, které se týkají pěstounství.Cíleně se rozebírají všechny možné předsudky a stereotypy, které se týkají pěstounství. Náhradní rodiče nemusí být vždy dokonalí světci s dobrou duší. Kolikrát mají potencionální zájemci dost specifické nároky na svého vysněného potomka. Třebaže to tak může občas působit, tento výběr nefunguje stejně jako nákup v obchodě, z čehož si tvůrci taktéž dělají legraci. Stejně tak se řeší nerelevantnost původu dítěte nebo sexuální orientace rodičů. Hlavní zkrátka je, aby dítě vyrůstalo v milujícím a bezpečném prostředí.

Snímek se pohybuje převážně ve dvou různých polohách. Na jedné straně ukazuje tragičnost příběhů dětí z problémových rodin. Mnoho z nich se narodí do drogového světa a některé musí již v raném věku čelit násilí či dokonce zneužívání. S tím souvisí i to, jak nezvratně je tyto strašné zážitky na celý život poznamenají. Druhá se naopak nese v duchu praštěné komedie, která ukazuje strasti i radosti pěstounských rodin. Jak získat potřebnou autoritu, když nemáte absolutně žádné zkušenosti s výchovou? Logicky z toho vyplývá, že vás při sledování čeká řada ztřeštěných scén. Ať už jde o hašení požáru při večeři kečupem, nebo o nehodu s hřebíky.

Vypravování je velmi upřímné, nesnaží se do něčeho stylizovat. Třeba když malá Lita spustí křik sirény pokaždé, když jí náhradní rodiče chtějí něco zakázat. Nebo když se na první pohled vcelku rozumná Lizzy chová jako typická puberťačka. Proč si neuvědomují, jaké mají vlastně štěstí, že o ně má někdo skutečný zájem?! I když je samozřejmé, že takto jednoduché to nikdy není. Tvůrci si všímají i drobných detailů, které ve vzájemných vztazích často hrají velkou roli. Žádná rodina není zcela dokonalá, v každé se najde dost nedostatků. Nejdůležitější ovšem je, aby měl člověk zvláště v dětství někoho, kdo ho má bezpodmínečně rád.

Najednou jsme rodina je vlastně dramatická komedie, která se zábavným způsobem snaží přiblížit, co reálně obnáší pěstounství. Nemalou zásluhu na tom mají i dobře vybraní herci, ačkoliv jsou jejich postavy někdy až přehnaně patetické. Navíc se tomuto tématu ve veřejném prostoru obvykle nevěnuje tolik pozornosti, takže je sympatické, když se do něj někdo pustí. Po řemeslné stránce je to vcelku průměrný film, ale překvapí svou emoční hloubkou. Optimistický konec (i když přehnaně zjednodušený a zrychlený) musí dojmout i sebezatvrzelejšího diváka.
 

Zaházíme si, synku? Snad ti zase nedám nechtěně do nosu…

Teď vypadáme jako jedna šťastná rodinka.

Řeklo se, že v sedm hodin bude odjezd. Tak kde ta holka je?