Recenze Ma Rainey – matka blues: Konverzační drama mělo raději zůstat na divadelních prknech
Zoufalí lidé v zoufalé době dělají zoufalé činy.
Jedná se o filmovou adaptaci stejnojmenné divadelní hry od dramatika Augusta Wilsona. Inspiruje se životem Afroameričanky Gertrudy „Ma“ Rainey, která byla jednou z prvních bluesových zpěvaček, kvůli čemuž se jí začalo přezdívat „matka blues“. Zároveň patřila mezi první umělce, kteří nahrávali své skladby na desky. Také díky ní se v té době velmi zvýšila poptávka po nahrávkách afroamerických hudebníků.
Příběh se odehrává během jednoho dne v roce 1927 v nahrávacím studiu v Chicagu. Ma Rainey má s kapelou nahrát několik svých písní. Kvůli požadavkům zpěvačky, nesouladu v kapele i drzému přístupu majitele nahrávací společnosti se práce velmi komplikuje a atmosféra začne pomalu houstnout.
Snímku se velmi dobře daří nastínit tehdejší společenskou situaci v Americe. Mnoho Afroameričanů po válce Severu proti Jihu vidělo příležitost ke splnění svých snů v severních městech. Jejich začleňování do společnosti neprobíhalo vůbec hladce. Ostatní lidé na ně často nahlíželi svrchu. Nabízí se nám tak upřímný pohled na kulturu Afroameričanů se vším, co k ní patří.
Ma Rainey byla ve své době nadčasovou ženou.Ma Rainey byla ve své době nadčasovou ženou – nejenom, že prosazovala práva Afroameričanů a hlásila se neskrývaně k bisexualitě, ale ještě bojovala o pozici umělců jako podnikatelů. Její unikátní pěvecký projev, kterým zaujala každého posluchače, navíc inspiroval řadu dalších zpěváků. Měla velmi specifický životní styl a nestyděla se za něj. Nicméně pohled na ni není moc vábný – neustále se leskne potem, je přehnaně namalovaná a v ústech se jí lesknou zlaté zuby. Podle fotografií tvůrci této osobnosti vzhledově možná až moc uškodili. Díky své panovačnosti a autoritě si ovšem dokázala získat respekt. Ostře se vymezí proti policistovi, který ji podezírá z krádeže auta. Nebo si prosadí, aby její koktavý synovec uvedl nahrávanou píseň.
Ačkoliv se celé dílo jmenuje po matce blues, pozornost není věnována pouze jí. Prostřednictvím všech postav jsou přibližována různá traumata Afroameričanů. Členové kapely debatují o životě, umění, náboženství a rasách, jejich názory jsou však dost odlišné. Právě tyto dialogy jsou klíčové při nastiňování hlavního tématu. Bohužel jsou kolikrát velmi zdlouhavé a vlastně ne vždy příliš zajímavé.
Velký prostor dostává nedávno zesnulý herec Chadwick Boseman, který se nejvíce proslavil rolí Black Panthera ve filmech z vesmíru Marvel. Zcela bravurně zde ztvárňuje poměrně egoistického, ale současně naivního trumpetistu Leveeho. Jakmile začne vzpomínat na své trýznivé zážitky z dětství, věříte mu každé slovo. Dobře obsazená je i herečka Viola Davis v roli Ma Rainey.
Snímek přibližuje životní příběh osobité zpěvačky Ma Rainey z více úhlů pohledu. Možná ještě více se ovšem snaží o autentickou výpověď z tehdejší doby. Popisuje společenskou a kulturní situaci v Americe ve 20. letech, hlavní zřetel se bere na Afroameričany. V souvislosti s dneškem se jedná o aktuální téma. Velmi povedená je také bluesová hudba, která výstižně dokresluje celkovou atmosféru. Rovněž po herecké stránce nelze absolutně nic vytknout. Problém je ve způsobu vypravování. Ten se totiž hodí do divadelní inscenace, ale pro filmové médium se měl scénář více upravit. Drama pravděpodobně průměrného diváka příliš nezaujme. Aby se tak stalo, měl by být otevřený porozumění a neočekávat nějaký větší děj, není však úplně lehké se takto naladit.
„Chtějí jen můj hlas, ostatní je jim ukradené.“
„Až si založím vlastní kapelu, tak budou všichni zírat.“
Takhle se dělá bluesová hudba!
Ma Rainey – matka blues / Ma Rainey's Black Bottom
Snímek přibližuje životní příběh osobité zpěvačky Ma Rainey z více úhlů pohledu. Možná ještě více se ovšem snaží o autentickou výpověď z tehdejší doby. Popisuje společenskou a kulturní situaci v Americe ve 20. letech, hlavní zřetel se bere na Afroameričany. V souvislosti s dneškem se jedná o aktuální téma. Velmi povedená je také bluesová hudba, která výstižně dokresluje celkovou atmosféru. Rovněž po herecké stránce nelze absolutně nic vytknout. Problém je ve způsobu vypravování. Ten se totiž hodí do divadelní inscenace, ale pro filmové médium se měl scénář více upravit. Drama pravděpodobně průměrného diváka příliš nezaujme. Aby se tak stalo, měl by být otevřený porozumění a neočekávat nějaký větší děj, není však úplně lehké se takto naladit.
- Hodnocení