Recenze: Nejvyšší pocta vypráví o hrdinském činu vojenského zdravotníka z období vietnamské války

Bude zdravotník Pitsenbarger vyznamenán medailí cti? 

V roce 1999 byl právník z Pentagonu Scott Huffman (Sebastian Stan) pověřen, aby prošetřil dávno odmítnuté vyznamenání medailí cti Williamu H. Pitsenbargerovi. Pitsenbarger byl vojenským zdravotníkem, který v roce 1966 zachránil řadu amerických vojáků při jedné z nejkrvavějších bitev vietnamské války. Prostřednictvím rozhovorů s přeživšími veterány začne Scott brát celou kauzu více vážně a rozhodne se dotáhnout ji do konce, přestože jistí úředníci v Pentagonu by chtěli celou událost nejraději zamést pod koberec a celé vyšetřování přerušit.

Rolí válečných veteránů se ujaly hvězdy jako Ed Harris, Peter Fonda, Christopher Plummer, Samuel L. Jackson, William Hurt a další.Kromě toho, že je snímek podle skutečné události, se Nejvyšší pocta od režiséra Todda Robinsona může pochlubit také skvělým hereckým obsazením. Rolí válečných veteránů se totiž ujaly hvězdy jako Ed Harris, Peter Fonda, Christopher Plummer, Samuel L. Jackson, William Hurt a další. Od zmíněných herců ani nelze očekávat, že by odvedli špatný herecký výkon.

Samotnému snímku určitou dobu trvá, než nás do děje skutečně vtáhne. Při ohlédnutí zpět se ovšem zdá, že to byl do určité míry záměr tvůrců. Na počátku filmu totiž sám Scott o celém případu neví v podstatě nic a ani ho daná kauza nezajímá, naopak by jí chtěl mít co nejdříve z krku. Jakmile se ale začne kauzou více zabývat, začne s ním celý příběh více rezonovat a najednou se cítí být do příběhu plně vtažen. Přesně takové pocity má při sledování i divák – na začátku nám kauza nemusí připadat nijak zajímavá, stejně jako samotný film, ale postupem času nás dokáže do děje vtáhnout a nepustit.

Velkou roli v tom hrají právě skvělé výkony zmíněných legend stříbrného plátna. Všichni jmenovaní dostávají poměrně stejný prostor před kamerou a co je důležité, každá z jejich postav si prochází odlišným vývojem. Přestože všichni zažili onu krvavou událost ve Vietnamu, každého z nich to ovlivnilo a poznamenalo jiným způsobem. Ono vzpomínání na minulost a vypořádávání se s ní ze strany válečných veteránů patří zdaleka k největším pozitivům tohoto snímku.

Je ale několik věcí, které lze vytknout. I když bylo pravděpodobně záměrem získávat si velmi postupně zájem diváka o celou kauzu, tak se dala obzvláště první polovina stopáže jistě zpracovat trochu záživnějším způsobem. Jak bylo již dříve zmíněno, nějakou dobu totiž trvá, než nás vyprávění do děje skutečně vtáhne. Vedle toho jsou některé události ve filmu klasicky domyšlené a více emocionálně vyhrocené čili nelze říci, že by byl výsledek přesnou adaptací jak masakru ve Vietnamu, tak pozdějšího vyšetřování. To koneckonců platí i o jménech přeživších veteránů, která jsou ve skutečnosti odlišná. S takovými věcmi musí ovšem člověk u hollywoodské produkce počítat.

Nejvyšší pocta přináší historický příběh o hrdinském kroku mladého zdravotníka z vietnamské války poněkud netradičním způsobem. Místo zasazení do krvavého konfliktu z roku 1966 se drtivá většina snímku odehrává na konci minulého století, kdy hlavní protagonista celou kauzu vyšetřuje a prostřednictvím rozhovorů s veterány se nám utváří představa o celém příběhu. Tento způsob nemusí každému vyhovovat a je pravdou, že obzvláště v první polovině stopáže mohl být film podán záživnějším způsobem. Odhalování kauzy spolu s hlavním hrdinou ovšem v závěru funguje a když si k tomu přičteme skvělé herecké výkony a z větší části funkční emocionální momenty, tak zde máme velice obstojné historické drama, které má rozhodně co říct.

Zdravotník Pitsenbarger ani neměl být součástí osudné operace. Přesto se rozhodl jít do centra boje a pomoci raněným spojencům. 

I po třiatřiceti letech jsou vzpomínky veteránů na vietnamský masakr velice živé. 

Nyní je v rukou Scotta, zda Pitsenbarger obdrží zaslouženou medaili cti, či nikoli.