Recenze: Dora a ztracené město je dětsky naivní, ale i přesto sympaticky baví

Indiana Jones v dupačkách.

Dora the Explorer, čili v češtině Dora Průzkumnice, je kanadský kreslený seriál, který je v Americe a jiných státech doslova fenoménem. U nás tohoto statusu a věhlasu nedosáhl, a tak i proto jeho hraná adaptace nikdy nevstoupila do českých kin a v současnosti je k vidění pouze na HBO Go nebo Netflixu, kde byla nedávno uvedena. A je to vlastně škoda, neboť Dora a ztracené město je velkorozpočtový dobrodružný snímek dělaný pro velké plátno.

Dora už tu není malá latinskoamerická objevovatelka, tentokráte už je z ní šestnáctiletá puberťačka, která se z džungle dostává do víru velkého města, kde se musí naučit sžít s každodenní realitou střední školy. Jednoho dne je však na školním výletě společně se třemi dalšími kamarády unesena do džungle, kde musí spojit síly, aby zachránili Dořiny rodiče a rozluštili záhadu tajemného ztraceného města.

Premisa Dory a ztraceného města není nijak složitá, ba naopak, celý děj je poměrně předvídatelný a veškeré jeho twisty a zvraty vidíme už na míle daleko. Příběh je navíc poměrně silně dětsky naivní až chvílemi krajně infantilní (např. prdící písek, nebo doslova píseň o hovnu atp.), ale když se člověk podívá na zdrojový materiál, tedy těžce dětský animák, tak vlastně není divu. A i přes to všechno však Dora baví.

Najde se zde plno humorných momentů a narážek na původní seriál.Najde se zde plno humorných momentů a narážek na původní seriál. Jeho atmosféru navozuje už samotný začátek a Dořino občasné koukání do kamery a vybízení diváků k opakování určitých slovíček (to byla největší část originálu). Nejbizarnější a zároveň nejvtipnější chvílí však je, když se hrdinové vlivem halucinací najednou přesouvají do animovaného světa. Tato scéna sama o sobě dost baví, a navíc jde o skvělý odkaz na zdrojový materiál.

Dora je však v mnoha ohledech i dost bizarní. Příkladů se najde spousta. Vůbec nejzvláštnějším momentem je, když Dořina opička promluví v jedné chvíli hlasem Dannyho Treja. Objevuje se tu pak také animovaný mluvící liščí lupič Swiper, bez něhož bychom se v klidu obešli, i když je jasné, že jde o odkaz na velmi důležitou postavu z animáku.

Je však jasné, že Dora se v mnohých ohledech nebere moc vážně, což je poměrně osvěžující. Tvůrci v čele s režisérem Jamesem Bobinem, který se podílel i na některých skečích o postavě Ali G (což je vskutku bizarní spojení), jsou si totiž moc dobře vědomi podobností s Indiana Jonesem a jinými klasickými dobrodružnými akčňáky. Dora tak sice nenabízí nic originálního a neotřelého, ale to ani nevadí, neboť tvůrci na to sami naráží (např. zmínka o džunglovém rébusu nebo hláška, že „dobrodružné filmy lžou!“ atp.).

Velkým plusem je i herecké obsazení, v čele s Isabelou Merced coby titulní Dorou. Ta podává solidní výkon, její přednes je velmi výrazný a občas až trochu moc přehrává, což se vlastně pro její postavu hodí a zdá se to tak být záměrem. Za zmínku pak stojí i známější jména jako Michael Peña a Eva Longoria v roli Dořiných rodičů nebo Eugenio Derbez jako Alejandro, ti všichni podávají solidní výkony a své scény si osvojují.

Dora a ztracené město v závěru sice není nijak intelektuálně náročná podívaná, ale i přes to baví. Nabízí především zajímavý děj, který nenudí a má spád. Plusem je i dostatek humoru a nezklamou ani herci. Celou atmosféru pak dotváří chytlavý hudební doprovod. Ve svém jádru jde zkrátka o sympatický veselý snímek s pořádnou dávkou dobrodružství a pozitivní energie, u kterého se nebudou nudit děti ani rodiče.

Slyšeli jste to? Jako by nás volalo Jumanji.

Kde je ten Indiana Jones, když ho člověk potřebuje.

Já na to sahat nebudu, co když je to past?